Divadelní režisér. Režii na DAMU studoval v letech 1977–1982. Po jednoleté vojenské službě byl (1983–1985) angažován v hradeckém Divadle VÚ, dnešní Klicperovo divadlo (Andrejev: Ten, který dostává políčky, Shakespeare: Zkrocení zlé ženy, vlastní úprava Goldoniho Sluhy dvou pánů). Potom už vedla jeho cesta do Prahy. V období 1985–1989 byl režisérem Divadla S. K. Neumanna (dnes Divadlo pod Palmovkou), kde nastudoval například Vostrého úpravu Goethovy Stelly nebo Ibsenovy Přízraky. V roce 1989 nastoupil do Divadla E. F. Buriana (dnes Archa), kde setrval necelou sezonu nastudoval zde Strindbergovy Věřitele.
Revoluční změny v pražských divadlech ho zavedly do Činoherního klubu. Do tohoto období spadají jeho inscenace: Ibsenův John Gabriel Borkman s vynikajícím Petrem Čepkem v titulní roli, Vostrého úprava Eurípidova Oresta či Sheppardův Pravý západ. V roce 1994 nastoupil spolu s režisérem a uměleckým šéfem Michalem Dočekalem do Divadla Komedie, aby se tu podíleli na vytváření nové podoby tohoto divadla. Z řady jeho inscenací zde vzpomeňme na Shakespearova Hamleta, Lagronové Terezku a Tobiášovu Martu, či Ibsenova Stavitele Solnesse, vlastní, Prachařovu a Fajtovu Variaci Hamlet II atd. V roce 2002 byl soubor Divadla Komedie rozpuštěn, od té doby působí ve svobodném povolání.
U několika jeho inscenací byl autorem textů Egon Tobiáš – bylo tomu tak v inscenaci JE SUiS (2001, Divadlo Na zábradlí), Je na čase, aby se to změnilo (2002, ve spolupráci s Pražským komorním divadlem) nebo u variace na téma Shakespearovy Bouře aj. Z jeho dalších režií je nutné ještě zmínit: Taboriho Kanibaly (společný projekt Divadla Komedie a ústeckého Činoherního studia), hru rakouského autora E. Jandla Z cizoty (2005, Divadlo Na zábradlí) L. Lagronové Etty Hillesum (2006, DNZ, z cyklu Československé jaro), Jandlovy Humanisty (2006, Divadlo Komedie), Kabaret Ivan Blatný (s hudbou Miloše Štědroně, Divadlo Komedie, 2007) a další.
Pro ČT připravil televizní inscenaci Písař Bartleby (adaptace podle H. Melvilla). Pedagogicky působil čtyři roky na DAMU, na Katedře režie a dramaturgie, poté na Vyšší odborné herecké škole. S Činohrou Národního divadla poprvé spolupracoval v roce 1987, kdy pohostinsky nastudoval Behanovu hru Rukojmí (hrála se na Nové scéně). V roce 2019 získal Cenu Divadelních novin za inscenaci Pustina (Divadelní spolek Jedl).