Italský hudební skladatel, narodil se 4. 33. 1678 v Benátkách, zemřel 28. 7. 1741 ve Vídni. Přestože je dnes Vivaldi znám především jako autor instrumentální hudby, významně přispěl i k rozvoji benátské opery. Syn houslisty orchestru sv. Marka. Studoval na kněze a v roce 1703 byl vysvěcen. Téhož roku se stal učitelem na housle při kostele Pietá. Zde se dostal kvůli svému chování do sporu s církevními autoritami a jeho kariéra tím vážně utrpěla. V r. 1717 odešel a začal cestovat po Itálii i po Evropě, přičemž skládal a publikoval instrumentální hudbu a inscenoval opery. Jeho první opera Ottone in Villaa byla uvedena ve Vicenze již r. 1713. Ve 20. a 30. letech patřil k neplodnějším a velice uznávaným autorům benátských oper, přestože tato díla krátce po jeho smrti upadla v zapomnění. Vivaldi vycházel ze zásad právě se rodícího žánru opery seria, kterou obohatil vlastními zkušenostmi skladatele instrumentální hudby. Zkomponoval přes 45 oper, z nichž se 16 dochovalo. Jejich vysoká kvalita nespočívá v mimořádném novátorství, ale spíše v důvtipném přizpůsobení zavedených konvencí, metod a vzorů. Obdobně jako jeho vrstevnící si Vivaldi liboval v historických a heroických námětech (např. Griselda, 1735, Orlando, 1727), které často zasazoval do exotického prostředí (např. Montezuma, 1733, Teuzzone, 1718). Ve slavné čtveřici koncertů Čtvero ročních dob (1724) zdůraznil obsahové momenty díla i patřičnými sonety , které zařadil do tištěné partitury. Ve formálním řešení skladby ale setrval na modelu koncertatní hudební skladby V českých archivech se dodnes dochovaly unikátní opisy Vivaldiho skladeb. V tvorbě našich skladatelů 18. století je patrný vliv Vivaldiho (Zelenka, Fr. Benda, U. V. Stamic aj.)