Maďarsko-rakouský hudební skladatel a muzikolog židovského původu. Narodil se v dnešním Tyrneveni (Rumunsko), zemřel ve Vídni. Studoval na konzervatoři v Kluži a v letech 1945–1949 na budapešťské vysoké hudební škole, na níž od roku 1950 přednášel teoretické předměty. Současně prováděl folklórní výzkumy a napsal studii o polyfonii v lidové hudbě. Od roku 1956 žil ve Vídni, kde přijal rakouské státní občanství.

Dokázal se skvěle vyrovnat s kompozičními technikami Nové hudby. Navázal kontakty se skladateli tzv. darmstadtské školy, spolupracoval s elektroakustickým studiem v Kolíně nad Rýnem. Od počátku však usiloval v kompozici i v teorii o vlastní řešení. V kompozici pro orchestr (Atmosféry, 1961) pracuje se sekundárními hudebními parametry zvuku, tzn. s barvou a hustotou tónů jako s hlavními formotvornými a výrazovými složkami. Tento jeho vývoj vrcholí v opeře Velký kostlivec (1977). V období 80. a 90. let směřuje Ligeti k jisté zvukové oproštěnosti, vznikají další nová hudební díla. Ligeti představuje jednu z nejpozoruhodnějších osobností Nové hudby.