Tenorista, narozen v Ústí nad Orlicí, zemřel asi v říjnu roku 1930 ve Stanislawówe v Polsku. Hudebně se vzdělával u F. Špindlera, který ho připravoval zejména pro kostelní zpěv. Stal se vokalistou u minoritů v Brně (1864–1868), kde studoval i na střední škole. Po návratu do Ústí nad Orlicí byl zaměstnán jako písař v advokátní kanceláři.
Ve svém rodišti se účastnil hudebního a divadelního života, vystupoval v představeních ochotníků a na koncertech Cecilské hudební jednoty. V letech 1875–1878 studoval v Praze zpěv u J. L. Lukese. Po dvou pohostinských vystoupení v červenci a srpnu 1878 byl přijat na tři roky do Prozatímního divadla. Poté odešel do angažmá do Štětína (1879/1880), odtud do Lipska (1880–1882), do Vídně (Hofoper, 1882–1884) a do Budapešti (Magyar Kiralyi operház, 1884–1903). Před druhým otevřením Národního divadla s ním jednalo Družstvo ND o angažmá, ale k dohodě nedošlo.
V Praze hostoval ještě 1882, 1883, 1885 a 1898. Podle názoru tehdejší kritiky byl řazen mezi nejlepší tenoristy evropského formátu, jehož vystoupení byla ukázkou dokonalého umění zpěvu. Pro svoji mohutnou postavu si vysloužil přezdívku "tenorherkules". Po skončení umělecké činnosti žil ve Vídni, v roce 1930 se odstěhoval ke své dceři do Polska.