Německý židovský skladatel a dirigent původem z Českého Těšína, zemřel v Auschwitzu. Ve skladbě byl ve Vídni žákem A. Schönberga (1918–1919), od roku 1920 sbormistrem Nového německého divadla v Praze, v letech 1921–1927 též dirigentem a asistentem A. Zemlinského. V roce 1927 nastoupil Ullmann na místo šéfa opery v Ústí nad Labem, v letech 1929–1933 působil v Curychu a Stuttgartu. Po návratu do Prahy (1933) absolvoval na pražské konzervatoři Hábovu třídu čtvrttónové hudby (1937). Živil se vyučováním hudby a publicistikou. V září 1942 byl odvlečen do Terezína, zahynul v říjnu 1944 v Osvětimi.

Patřil k zajímavým skladatelským osobnostem pražské meziválečné hudební scény. Slibně se uvedl v obou pražských spolcích pro soudobou hudbu. V údobí před deportací složil klavírní Variace na Schönbergovo téma, klavírní koncert, čtyři klavírní sonáty, Slovanskou rapsodii pro saxofon a orchestr a opery Pád Antikrista (1935), Rozbitý džbán (1942). V Terezíně vznikly další tři klavírní sonáty, smyčcový kvartet, písně a opera Císař z Atlantidy (1943), která je považována za jeho stěžejní dílo.

Ullmann byl světonázorově ovlivněn antroposofií, operu Pád Antikrista složil na libreto antroposofického básníka A. Steffena. Hudebně byl ovlivněn Schönbergem, zčásti též A. Hábou. Jeho dílo se dnes těší pozornosti mezinárodní hudební veřejnosti.