Narozen v obci Hořice (v Podkrkonoší), zemřel v Plzni. Vlastním jménem Josef Šafránek. Zpěvu se učil v Praze u L. Kadeřábka (1938–1939), H. Vávry (1941–1942), u N. Flondor (1942–1944), u Z. Knittla (1944–1950) a u B. Choroviče (1953–1955). Zpíval tenorové partie ve Velké operetě v Praze (1938–1940), v operetě na Kladně (1941–1942), v Tylově divadle v Nuslích (1942–1945), v Karlíně (1945–1946), v Opavě (1946–1947) a opět v Karlíně (1947–1948).

Byl hrdinným tenorem opery v Plzni (1948–1950), kde přešel k barytonovému oboru (1950). Z jeho velkých operetních úloh byl důležitý zvláště Bolo (Polská krev), Villon (Král tuláků), Otavio (Giuditta), Paganini, z operních barytonových úloh vzbudil pozornost jako Čajkovského Mazepa a Janáčkův Revírník (Příhody lišky Bystroušky).