Narozen v Chocni. Studoval reálné gymnázium ve Vysokém Mýtě (1938–1946), bohemistiku, romanistiku a srovnávací literatury na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Před nástupem vojenské prezenční služby (1952–1954) pracoval jako dělník v ČKD Praha, po návratu si zvolil svobodné povolání. Od 1992 externě přednášel dějiny literatury na Divadelní fakultě AMU, 1997 zde byl zvolen děkanem. 1996 se habilitoval knihou Divadlo španělského zlatého věku.
Základem Mikešovy činnosti jsou překlady zejména z francouzské, španělské a italské literatury, věnoval se však i esejistické interpretaci evropského dramatu 16. a 17. století a též moderní italské poezie. V italštině psal rovněž eseje a překládal do ní českou poezii 20. století. Významnou součástí jeho vlastní tvorby jsou rozhlasové hry a psychologické divadelní hry se současnou tematikou. Psal též díla prozaická, původní básně, glosy a literární kritiky.