Tenor, stěžejní představitel partií romantického a veristického operního repertoáru. Narodil se v krymské Jaltě, zemřel v Brně. Jeho cesta k divadlu a k popularitě nebyla přímočará. Jako patnáctiletý se ocitl v Československu, jež tehdy bylo útočištěm mnoha rodin emigrantů ze vznikajícího Sovětského svazu. V Brně vystudoval zeměměřičské inženýrství na Vysokém učení technickém a dosáhl titulu inženýra. Své profesi se pak také věnoval, ale lákal ho zpěv, k němuž měl evidentní talent. Učil se zpívat u řady pedagogů a největší vliv na něj měl někdejší barytonista brněnské české i německé operní scény, ve své době velmi kvalitní, oblíbený a ceněný pedagog Bohdan Černík.

V roce 1939 měl možnost prokázat svůj talent na jevišti. V olomoucké opeře zpíval Cavaradossiho v Tosce. Během německé okupace byl nějakou dobu vězněn za své politické aktivity. Jeho touha zpívat a prosadit se na operní scéně ho neopouštěla ani po válce. Vedení Janáčkovy opery v té době hledalo tenoristu zejména pro obor romantických oper 19. století, což pro Čechovského byla velká příležitost. 21. 11. 1947 se tak poprvé v Brně představil v roli Pinkertona (Madama Butterfly) a současně byl obsazen do role Rudolfa v Bohémě. Dostavil se úspěch a v obou rolích byl poté řadu let na brněnské scéně jejich takřka výhradním představitelem.

V prvních sezonách v nich účinkoval jako stálý host souboru, což platilo i o rolích Manrica (Trubadúr) a Dona José (Carmen). V roce 1949 převzal funkci šéfa operního souboru v Brně Z. Chalabala a nabídl Čechovskému stálé angažmá. Čechovský nebyl herecký talent, ale díky své pověstné píli a pracovitosti se dokázal vypořádat nejen s charaktery romantických operních tenorových hrdinů, ale i s postavami, jež vyžadují složitější vykreslení charakteru včetně komiky (např. Ernesto v Donizettiho Donu Pasqualeovi a zejména hrabě Almaviva v Rossiniho Lazebníkovi sevillském). Almaviva byl jednou z jeho nejlepších rolí a měl možnost se v ní představit i v pražském Národním divadle.

Uplatnil se dobře i v jiném typu rolí. V ruském repertoáru to byly postavy Lenského v Evženu Oněginovi a kněževice Vladimíra v Knížeti Igorovi. V řadě repríz Dvořákova Jakobína ztvárnil roli Jiřího. Ve světové premiéře Janáčkova Osudu byl představitelem konzervatoristy Brázdy, ve Věci Makropulos Janka Pruse a pěvce Lumíra ve skladatelově prvotině Šárka.

Byl pilným propagátorem opery při častých zájezdových vystoupeních. S divadlem se Čechovský rozloučil 29. 1. 1972 v roli císaře Altouma (Turandot). I po odchodu na odpočinek zachoval divadlu a členům jeho Klubu přátel svou přízeň a udržel si až do závěru svého života svěžest a zájem o divadelní dění.