Ruský pedagog a dramaturg Alexander Nikolajevič Kanajev (1844–1907) zdramatizoval povídku Škola pohostinství od Dmitrije Vasiljeviče Grigoroviče (1822–1900), realistického romanopisce a překladatele. Věrný předloze ironicky v této hře postihl mravy a životní zvyklosti úřednických, měšťanských a statkářských kruhů v okolí Petrohradu, v jejichž ctižádostivém zájmu bylo nekalými prostředky dosáhnout vyššího společenského postavení a jmění.
V satirickém duchu vykreslil unáhlené chování a ubohé pachtění neschopného a zadluženého statkáře Lutovicyna, jenž velmi dbá na vnější okázalost svých gest. Při nevázaném tlachání pozve pochybné činovníky, představující rozličné typy darmošlapů, na své vychválené venkovské sídlo. Jeho skutečná zchátralost a zpustlost způsobí nevýslovné rozčarování hostů a také napomůže k vyostření vztahů mezi jednotlivými znesvářenými a pomlouvačnými návštěvníky, kterým je hostitelem – nestydatým žvanilem – udělena neočekávaná lekce skromného pohoštění. Lutovicyn je před všemi příchozími i svou rodinou vlastním holedbáním a pošramocenou pověstí natolik zkompromitován, že se rozhodne coby „ponížený a uražený“ ukončit svůj život.

Archivní složka sign. Č 1120a obsahuje následující materiál:
- cedule k premiéře

Pracovní text hry v knihovně archivu ND, sign. r 2409
Pracovní text hry v knihovně archivu ND, sign. r 2410

Dle povídky Dmitrije Vasiljeviče Grigoroviče. Spolu s: Duru a Chivot, Madame Spinetti (č). V reprízách s: Pippich, Ve veřejném životě (č).