Narozen v Milavči u Domažlic, zemřel v Praze. Přerušil studia na reálce v Písku a dobrovolně se zúčastnil polského povstání (1863); vrátil se na školu, ale už v roce 1864 odešel ke Kramuelově společnosti, kde pobyl (s výjimkou krátkého angažmá u společnosti Čížkovy) až do roku 1866, kdy se přihlásil jako dobrovolník rakouské armády proti Prusku. Po skončené válce se na doporučení svého bývalého profesora F. V. Jeřábka s úspěchem pokusil o angažmá u Prozatímního divadla (1866).
Pro rozhárané politické i hospodářské poměry české scény odešel v roce 1877 i se svou ženou k německému souboru Meiningenských, s nímž o rok později hostovali manželé Bittnerovi v Praze. Po dvouletém angažmá v souboru Meiningenských působil další dvě sezony u německého divadla Victoria v Berlíně, v roce 1880 se vrátil do Prahy, hostoval v Prozatímním divadle a počátkem 1881 byl angažován k ND. Na začátku r. 1900 odešel do soukromí, ale za nové správy ND se znovu vrátil na scénu (1901–1903).
Svých znalostí polštiny využíval v 70. letech především k překládání veseloher J. A. Fredra ml. Přeložil i Björnsonův Bankrot (1876, z němčiny). Z Bittnerových pamětí (vydaných 1894) jsou nejcennější pasáže o režijní a herecké práci u Meiningenských a stať o J. J. Kolárovi, jehož byl v jeho stáří jediným přítelem.
Manžel herečky ND Marie Bittnerové. Pohřben je v Praze na Olšanských hřbitovech (IV, 9, 27).