Jeden z nestorů notářského stavu, cestovatel a literát Josef Štolba (1846–1930), patřil mezi vlivné představitele české kultury přelomu 19. a 20. století. Jako dramatik začínal v Prozatímním divadle a později se prosadil i v Národním divadle. V době konstituování žánru satirické veselohry, pranýřující zejména maloměšťácké poměry, se již jako vyzrálý autor přihlásil k realistické metodě tvorby.
Po odbytí soudní a advokátní praxe se stal samostatným notářem v Nechanicích, kde nalezl námět pro drama Závěť, v němž postavy posluhují svému sobectví a potlačují své vnitřní touhy. V prostředí venkovského společenství se odehrává příběh velké lásky, rozkladu rodiny, žárlivosti a závisti. Nezlomné furiantství statkáře Votavy způsobí nečekané komplikace kolem jeho závěti, v níž ustanovil za univerzální dědičku svou vnučku Andu za podmínky, že nesmí uzavřít sňatek s Josefem, synem proradného starosty Sýkory, který již dopředu kalkuluje s věnem své nastávající snachy k umoření svých dluhů.
Votava za vyhrocenou sousedskou nevraživost zaplatí životem, což otevře prostor ke spekulacím ohledně naplnění jeho poslední vůle. Obětí náhodné smrtelné rány z pušky panského lesního Černého se stane Votavův synovec Jiří, dle notářského ujednání náhradní dědic v případě nesplnění daného nekompromisního požadavku. Svědectvím hajných je objasněna jeho smrt, zprvu pokládána za zdánlivý zločin, vrhající stín podezření na nepatřičné viníky.
Nakonec k nápravě zdeformovaných mezilidských vztahů a narušeného mravního řádu napomůže bezelstná láska Andy a Josefa. Hra byla za objektivizaci a práci s jazykovými rovinami oceněna prvenstvím ve veřejné dramatické soutěži Ferdinanda Náprstka.