Divadlo mělo pro Julia Zeyera (1841–1901), osobitého kosmopolitního umělce, který se ve vlastní tvorbě obracel mimo jiné i k raně středověkému okruhu východnímu nebo orientálnímu, takřka zásadní význam. Toužebně se snažil prosadit v Národním divadle, v němž debutoval v době přející realistické linii, dramatickou básní s biblickou látkou Sulamit, v inscenaci převzaté v roce 1884 z repertoáru Prozatímního divadla.
Vyhrocené archetypální situace, dekadentní kombinace estétství a neukojené živočišnosti poskytovaly nebývalou divadelnost pro stylizované obrazy pohádkového příběhu. Nalezneme ho ve starozákonních Žalmech či Písni písní, z jejíž 7. kapitoly Zeyer převzal název Sulamit, v překladu „patřící Šalamounovi“, ačkoli hrdinku příběhu, krásnou pastýřku, pojmenoval Levóna.
K ní vzplane mladý Benaja, vychovávaný Anpielem uprostřed hor, aniž by tušil, že je odloženým synem královny Batšévy a dvojčetem krále Šalomóna. Levóniny city ale patří věhlasnému Šalomónovi, jenž si ji odvádí do paláce, v němž však už přebývá jeho bývalá milostnice, mocichtivá Lilitha, nesmířená se svým náhlým zavrhnutím. Benaja pak díky Anpielovu kouzlu vezme na sebe Šalomónovu podobu, aby získal Levóninu lásku. Ovšem milující srdce nelze oklamat.
Archivní složka sign. Č 1093a obsahuje následující materiál:
- cedule k premiéře (pouze v konvolutu roku)
- smlouva s autorem z 10. 11. 1882
- viz též 17 výtvarných návrhů kostýmů Karla Šimůnka k neurčené inscenaci hry na přelomu 19. a 20. století, sign. Č 1093
Pracovní text hry v knihovně archivu ND, sign. r 2118
Pracovní text hry v knihovně archivu ND, sign. r 2155