Šokující hra šokující autorky. Faidra (Z lásky) vznikla na objednávku Gate Theatre Londýn, kde ji Sarah Kane sama režírovala. Nabídka zabývat se klasickým tématem ji nejprve uvedla do rozpaků: „Vždycky jsem nenáviděla tyhle hry – všechno se odehrává za scénou“. Jestliže se v klasických hrách skrývá vše za scénou, u Kane je tomu naopak – vše se odehrává na scéně, masturbací počínaje, přes felaci, znásilnění dcery otcem a závěrečnou scénu „zlynčování“ Hippolyta. Hra také vzbuzuje asociace na žhavé aféry doby, kdy vznikla – ať už na rozklad britské královské rodiny (rozhovor Faidry s její dcerou Strophe připomíná pásky z tzv. Camilagate) nebo aféru Billa Clintona se stážistkou Lewinskou (scéna, v níž Strophe „vyslýchá“ Hippolyta, zda měl styk s Faidrou byla napsána v roce 1995, ale připomíná Clintonovy výmluvy při výslechu).
Hippolytos je v této hře dekadentním nihilistou, kterého nic nezajímá, který nic nepociťuje. Hra začíná scénou, ve které se tohle obtloustlé monstrum dívá na hollywoodský film v televizi, požírá při tom hamburger a masturbuje. „Má depresi“, říká v další scéně Doktor Faidře. Čím je Hippolytův nihilismus pro všechny tak vzrušující? Sarah Kane v něm vidí „nejextrémnější formu romantismu“. Faidra (Z lásky) i přes pohrávání si s klasickým mytologickým námětem, vypovídá především o brutalitě současného světa, o ztrátě hodnot, prázdnotě našich životů, naší osamělosti a touze po lásce, jakkoli kruté.

V rámci projektu Podoby současného dramatu.