Narodil se a zemřel v Praze. V letech 1958–1962 vystudoval Střední uměleckoprůmyslovou školu v Praze a v letech 1962–1966 pokračoval ve studiu na loutkářské katedře Divadelní fakulty Akademie múzických umění.
Jeho prvním angažmá bylo plzeňské Divadlo Alfa, jehož výtvarníkem a šéfem výpravy byl v letech 1967–1974. V roce 1974 se stal na čtvrt století scénografem královéhradeckého divadla DRAK. Byl duchovním otcem prostoru avantgardního studia Beseda v Hradci Králové (1980–1984), který ho svou oproštěností inspiroval k akční scénografii.
Vytvořil více než stovku výprav loutkových, činoherních a operních inscenací, jako např. Popelka, Šípková Růženka, Prodaná nevěsta a Kráska a zvíře pro divadlo DRAK, ...na Candida pro studio Beseda, Kytice a Bouře pro Naivní divadlo Liberec, Romance pro křídlovku, Stříbrný vítr, Cyrano z Bergeracu pro činohru Národního divadla moravskoslezského v Ostravě, Marlowovu Tragickou historii o doktoru Faustovi pro Divadlo Komedie, Tři mušketýři, Mauglí a Fantom opery pro dánské divadlo v Odense, dramatizace Andersenových pohádek na Islandě a další. Od roku 1992 spolupracoval s činohrou pražského Národního divadla, vytvořil např. scénu a kostýmy ke Kleistově Katynce z Heilbronnu a Stoppardově Arkádii, v roce 2003 navrhl pro Národní divadlo netradiční divadelní prostor Bouda a zároveň byl scénografem tří titulů, které zde byly uvedeny (Sarah Cane: Faidra – Z lásky, Werner Schwab: Faust, můj hrudník, má přilba a Heiner Müller: Hamlet – stroj).
Od roku 1990 byl pedagogem na katedře alternativního a loutkového divadla pražské DAMU a profesorem loutkové scénografie. Pravidelně vedl v zahraničí scénografické workshopy (Dánsko, Francie, Austrálie, Island, Indie, USA, Kanada, Japonsko).
Zúčastnil se výstav scénografie, jakými jsou Pražské Quadriennale a Bienále Brno. Samostatně vystavoval v pražské Národní galerii, v Plzni, Ostravě, ale také v zahraničí. Za svoji tvorbu získal několik cen. Mezi nejvýznamnější patří Cena Alfréda Radoka 2001 v oboru nejlepší scénografie roku, a to za zpracování Marlowovy hry Tragická historie o doktoru Faustovi v Divadle Komedie.
Své počátky v kariéře výtvarníka charakterizoval Petr Matásek slovy: „Nechci přeceňovat zapomenutou estetiku žižkovské periferie, ale čím víc se vzdaluji krajině svého dětství, tím víc si ji legendarizuji, a proto můžu říct, že k práci scénografa mě přivedla vrakoviště. V polích ležely trosky starých aut a za ohradami poničené karoserie na špalcích, které sváděly k akčním hrám. Mělo to vždy kouzelnou atmosféru Lhotákových obrazů. Můj zájem dále vzbuzovala biologie ale i kreslení, a tak jsem je posléze propojil v jedné kresbě babiččiny slepice. Na základě této a i jiných prací jsem v letech 1958–1962 vystudoval Střední uměleckoprůmyslovou školu v Praze, která mi otevřela cestu k dalšímu studiu.“

Aktualizace: červenec 2017