Úsměvný příběh s exotickým nádechem o svatebním propletenci dvou sester-dvojčat, jež hraje pouze jedna představitelka, a jejich nápadníků, zajistil spolu s líbivými melodiemi tomuto dílu nesmírnou popularitu a trvalý úspěch. Po premiéře v Bruselu na jaře 1874 se opereta ještě téhož roku v listopadu objevila v Paříži a následovala další města v Evropě i v zámoří (Sydney, New York, Buenos Aires).
Praha nemohla zůstat pozadu a uvedla Giroflé-Girofla česky v březnu 1875 v Prozatímním divadle a německy v květnu 1875 ve Stavovském divadle. Autor Charles Lecocq (1832–1918), mj. spolužák Georgese Bizeta na pařížské konzervatoři, překvapivě směřoval nejprve k vážné hudbě, byl obdivovatelem Richarda Wagnera a Roberta Schumanna. Řízením osudu se však etabloval jako autor řady děl lehčího žánru, z nichž nesmrtelnými se staly Angot, Giroflé-Girofla a Malý vévoda, všechny uvedené v Praze ještě před otevřením Národního divadla.
Zápletka s dvojčaty podobnými si jako vejce vejci je vděčným divadelním prvkem a známe ji z dramatické literatury minimálně od dob Williama Shakespeara a jeho Komedie omylů a Večera tříkrálového.