Narozen v Praze, zemřel tamtéž. Hudbě a zpěvu se začal učit u svého otce – učitele a regenschoriho. Občanským povoláním byl úředník pražské obce. Studoval na varhanické škole v Praze (žák F. Blažka a J. L. Zvonaře). Od roku 1869 do roku 1881 bas buffo a herec Prozatímního divadla, v němž vytvořil několik významnějších rolí (např. Van Bett, Lortzing: Car a tesař, 1869; Doktor Bartolo, Rossini: Lazebník sevillský, 1869). Jeho uměleckému projevu však odpovídal mnohem lépe arénní repertoár operet, veseloher a frašek (v Aréně Na Hradbách), v nichž mohl uplatnit svoji drastickou komiku.
Z Prozatímního divadla přešel i do uměleckého souboru Národního divadla, jehož členem byl do roku 1894. Při premiéře Smetanova Tajemství (Prozatímní divadlo, 1878) zpíval Ducha frátera Barnabáše a do této úlohy byl obsazen i v roce 1891 v ND, kde působil již jen jako operní a činoherní epizodista (např. Bartoš, Bendl: Starý ženich, 1883; Lord Tristan Nikleford, Flotow: Marta, 1884). Od roku 1884 do 31. 5. 1898 byl správcem operního archivu ND a účetním Ústřední jednoty českého herectva. Od 60. do 90. let působil současně jako dirigent a sbormistr několika pěveckých a zábavních spolků (Oul, Randál, Paraple, Lýra), skladatel sborů, písní a žertovných výstupů a scén.