Název Sedm havranů evokuje pohádku bratří Grimmů, ovšem musíme dočíst i podtitul, který zní „romantická báchorka se zpěvy a tanci“. Motiv sedmi bratrů zakletých do podoby havranů a jejich oddané sestry, která je ze zakletí vysvobodí, skutečně vychází z německé pohádky, ale autor adaptace Emil Pohl (1824–1901) ji přepracoval na velkou spektakulární férii. Sestra zakletých bratrů, Rosalinda, musí sedm let tkát a šít roucha pro své bratry a nepromluvit ani slovo. Mlčení neprolomí ani hrabě Mojmír, který se do ní zamiluje a ožení se s ní.
Rosalinda vydrží i tragické peripetie, kdy Mojmírův hrad s vojskem dobude žárlivá hraběnka Eliška a oba zajaté manžele mučí. Až v kritický okamžik, kdy Rosalinda stojí na hranici a má být před očima manžela upálena, uplyne lhůta sedmi let a havrani se promění v bratry, kteří přispěchají na pomoc.
Až hrůzostrašný příběh vyvažuje především komická postava poživačného poustevníka Krišpiana – v podání herce Jindřicha Mošny šlo jistě o divácky velmi populární výstupy; a všudypřítomné víly a skřítkové, kteří víří v tancích a průvodech.
Titul Sedm havranů se ve své době stal diváckým hitem a na repertoár byl zařazen opakovaně, do roku 1916 celkem třikrát a dočkal se mimořádných 114 repríz.

Archivní složka sign. Č 868a obsahuje následující materiál:
- cedule k premiéře
- přehled představení

Pracovní text hry v knihovně archivu ND, sign. r 2160