Tisícům návštěvníků přenosů z Metropolitní opery v New Yorku stačí prozradit jediný titul: Aida. V novém nastudování tohoto nestárnoucího Verdiho díla Violeta Urmana ztvárnila titulní roli tak bravurním způsobem, že – slovy recenzenta New York Times – publikum zůstávalo bez dechu. V případě Urmany i díky jejím skvostným pianissimům. Podobně nadšené přijetí následovalo po její poslední kreaci Odabelly ve Verdiho Attilovi, opět na scéně MET.
Neméně nadšených ovací se Violetě Urmaně dostalo před několika týdny díky výkonu ve Wagnerově Tristanovi a Isoldě na scéně vídeňské Státní opery. Wiener Zeitung o jejím ztvárnění Isoldy referoval jako o skutečné události, kdy se dostal do souladu umělkynin plný hlas, čistá výslovnost i přesvědčivý herecký výkon.
Zářivá operní hvězda Violeta Urmana putuje od jedné světové scény k druhé a pracuje s předními režiséry i dirigenty. Svůj hlas spojila s velikány vážné hudby jako Claudio Abbado, Daniel Barenboim, Pierre Boulez, Sir Simon Rattle či James Levine. Urmana má za sebou nespočet krásných a kritikou oceňovaných rolí – například Aidu v nastudování milánské La Scaly, Toscu v opeře ve Florencii, titulní part ve Straussově Ariadně na Naxu na scéně MET v New Yorku nebo Belliniho Normu v drážďanské opeře.


Program koncertu:

Francis Poulenc :
La fraîcheur et le feu (Oheň a chlad)

Henri Duparc:
Phidylé
Chanson triste

Gustav Mahler:
Písně z cyklu Des Knaben Wunderhorn (Chlapcův kouzelný roh)

Des Antonius von Padua Fischpredigt (Kázání sv. Antonína rybám)
Das irdische Leben (Pozemský život)
Wo die schönen Trompeten blasen (Tam, kde trubky krásně zní)
Trost im Unglück (Útěcha v neštěstí)
Scheiden und Meiden (Navždy sbohem)

---- Přestávka ----

Richard Strauss:
Čtyři písně

Ruhe, meine Seele (Odpočívej, duše má)
Heimliche Aufforderung (Tajná výzva)
Morgen (Zítra)
Cäcilie (Cecílie)

Sergej Rachmaninov:
Kak mně bol'no (Jak těžko je mi)
Dissonance
Melodija (Melodie)
Zděs chorošo... (Krásně je tu)
Věsenije vody (Jarní vody)