Francouzský skladatel Charles Gounod (1818–1893) v mládí prohlásil, že „úspěšné kariéry dosáhne skladatel pouze komponováním oper“. Ze třinácti oper se mu to podařilo ve dvou případech: ve Faustovi a Romeovi a Julii. Zhudebnění nesmrtelného příběhu o veronských milencích se od své premiéry v pařížském Théâtre-Lyrique 27. 4. 1867 stále těší velké oblibě. Poprvé v operní historii se zde namísto obvyklých dvou milostných duetů objevují dokonce čtyři dueta hlavních protagonistů: jejich první setkání na bále Kapuletů, balkónová scéna, Romeova noc s Julií a scéna smrti. Gounodova partitura bývá v této souvislosti často nazývána jako „tu a tam přerušovaný milostný duet.“
Zásluhou Bedřicha Smetany, který byl velkým Gounodovým ctitelem, se k nám Romeo a Julie dostává už dva roky po pařížské premiéře; české uvedení v pražském Novoměstském divadle pod taktovkou Bedřicha Smetany je vůbec první v Rakousku-Uhersku. Národní divadlo dílo uvedlo poprvé 6. 1. 1886, pod zatím poslední inscenací v ND (1994-2000) byl podepsán slovenský režisér Jozef Bednárik. Novou inscenaci ve Státní opeře nastudovali renomovaný italský dirigent Marco Guidarini a slovenská režisérka Sláva Daubnerová, která zaujala pražské operní publikum již svou inscenací Šostakovičových aktovek Orango a Antiformalistický jarmark.

Přibližná délka představení včetně přestávek: 3 hodiny 10 minut; jedna přestávka 20 minut.

Orchestr a Sbor Státní opery, externí tanečníci. Od 7.2.2017 hráno v Hudebním divadle Karlín kvůli rekonstrukci Státní opery, od 6.1.2023 zpět v budově SO.