Balet Národního divadla dává prostor mladým talentům cíleně a dlouhodobě. Proto také zařazujeme Dance Lab, určenou mladým choreografickým talentům. Je to nejlepší způsob, jak mohou tanečníci získat zkušenosti na poli choreografickém, plně se ponořit do této jedinečné umělecké formy, popustit uzdu svým představám a přivést své kreace na jeviště. Dance Lab proměňuje mladé tanečníky Baletu ND v choreografy a je jedinečnou příležitostí, jak nekonvenčním způsobem nahlédnout na různorodé přístupy vedoucí k zrození nového uměleckého díla, choreografie, baletu.
Program nabídne 7 autorských děl a své choreografie uvedou: Marco Accardi, Abigail Bushnell, Rebecca Mabin, John Powers, Fraser Roach, Basil Schwerzmann a Matěj Šust.

Rebecca Mabin přichází s choreografií Nervous Walls, nicméně inspiraci hledala v Bibli: "Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položí život za své přátele." (Bible, Jan 15:13). Rebecca se ptá: Co vlastně znamená být skutečně svobodný? Co vlastně znamená milovat? Odkud láska přišla? A koho milujete natolik, abyste položili svůj vlastní život?
Choreografie: Rebecca Mabin; hudba: Jacob Collier (album Djesse Vol. 2, skladba Lua), Julia Kent (album Delay, skladba Arlanda).

Fraser Roach uvede dílo Carpe Diem na hudbu Yanna Tiersena, v němž si hraje s myšlenkou aury, která vás fyzicky i emocionálně řídí a plně ovládá bez vašeho svolení, děsivé reality, které nelze uniknout.
Choreografie: Fraser Roach; hudba: Yann Tiersenn (album Kerber, 2021, skladba Ker Yegu).

Basil Schwerzmann uvede dílo s názvem Pictures from Chronos. Tato taneční suita sestává z různých úryvků z opery Chronos, líčících cestu lásky, života a extatické radosti, ale také strachu, pocitu viny a smrti. Choreografie ani hudba ještě nebyly uvedeny před diváky. Partituru napsal specificky pro tanec významný švýcarský skladatel Matthias Mueller di Minusio, který v ní vůbec poprvé použil svou techniku zvukového pole, pomocí které dokáže navodit různé emoce vyjádřené v poetickém libretu Gudrun Orlet.
Choreografie: Basil Schwerzmann; hudba: Matthias Mueller di Minusio – výňatek z opery Chronos (světová premiéra na jaře 2022); nahrávka: Zürich Orchestra.

Marco Accardi ke své choreografii Viral uvádí: "Černé plátno je nedotčená, harmonická, čistá plocha, která symbolizuje pojetí nevinnosti a neznalosti neznáma, které se nachází v budoucnosti. Co se ale stane, když se uprostřed plátna objeví červená tečka?" Za zmínku stojí určitě i zajímavost, že Marco přizval ke spolupráci další členku Baletu ND Theodoru Lehu, která se představí v roli DJ.
Choreografie: Marco Accardi; hudba: Nur Jaber, Ntel, Ben Klock, Maara, Amelie Lens, Adam Pits, Lisene; DJ: Theodora Lehu; Červený kostým: Zoltán Tóth.

--- přestávka ---

John Powers se ve svém Only Sometimes nechal inspirovat hudbou v Texasu kultovně vyznávaného country-folk-rockového zpěváka Townese Van Zandt a jeho To Live's To Fly. "Mým cílem je dosáhnout, aby proces a výsledný produkt byly na jevišti v souladu, a také, abych měl možnost chvíli přemýšlet o svém životě. Zároveň doufám, že svým dílem vyjádřím něco, v čem diváci rozpoznají vlastní životní zkušenost."
Choreografie: John Powers; hudba: Béla Bartók (Romanian Folk Dances, No. III: Pe-loc – Andante; album A Folk Song Runs Through It, 2013; klavír: Andrew Rangell), Sergej Prokofjev (Lieutenant Kijé, Op. 60: II. Romance; album Lieutenant Kije Suite / The Tale of the Stone Flower / Dreams / Andante / Autumnal Sketch, 2008; nahrávka Royal Scottish National Orchestra, dirigent: Neeme Järvi).

Edges of the Present tanečnice Abigail Bushnell je choreografie pro tři muže a dvě ženy tančící sólově či v duetech. Společně zkoumají své vlastní já, to, čím jsme pro ostatní. Abigail tvoří na hudbu z alba souboru Attacca Quartet Real Life, která prolíná klasické smyčce a elektroniku, jejichž kombinace evokuje pohyb, objevování a energii.
Choreografie: Abigail Bushnell; hudba: Attaca Quartet (album Real Life, skladby Why?, Clock Catcher, Remind U).

Matej Šust je českým zástupcem mezi mladými choreografy a také zvolil ryze český námět, totiž téměř kultovní Sládkovu Křišťálovou studánku. Ke svému velmi originálnímu dílu říká: "Opakování je matkou všednosti" a dodává: "Dojemná báseň J. V. Sládka o půvabu Lesní studánky byla od doby svého vzniku přednášena na mnoha místech a mnoha styly. V mé choreografii zazní v mnoha podobách, od upřímně prožité přes budovatelsky zanícenou až po strojově odbytou, kde se zcela vytrácí význam."
Choreografie: Matěj Šust; režijní spolupráce: Štěpán Benyovszký; hudba: Matěj Šust, Stanley Myers (album The Deer Hunter, 1979, skladba Cavatina /John Williams/).

Délka představení 1 hodina 50 minut, 1 přestávka.

Tančí členové Baletu Národního divadla.