Maďarský skladatel, klavírista a etnomuzikolog, narodil se v Nagyszentmiklós, nyní Sinnicolau Mare v Rumunsku, zemřel v New Yorku. Syn ředitele zemědělské školy a hudebního nadšence, studoval po otcově smrti od r. 1893 na gymnáziu v Bratislavě. Matka byla učitelkou a zajistila mu výuku klavíru a harmonie u L. Erkela. V letech 1899–1903 pokračoval ve studiu na hudební akademii v Budapešti; v kompozici byl žákem J. Koesslera. Začal skládat pod vlivem J. Brahmse, R. Strausse a F. Liszta. V roce 1905 poznává v Sedmihradsku lidovou hudbu maďarských Sikulů. Je zaujatý její pentatonikou, parlandovým rytmem a asymetrickou formou. Ze studijního pobytu v Paříži odchází nadšen modálními impresionistickými harmoniemi C. Debussyho. Lidová hudba a Debussy ovlivní hudební řeč jeho Smyčcového kvartetu č. 21 (1906).
Bartók rozšiřuje svá folkloristická studia i na další hudební etnika, též na slovenskou lidovou píseň (5 slovenských lidových písní pro smíšený sbor a klavír, 1917). Skládá trojici jevištních děl, jednoaktovku Hrad vévody Modrovouse (1911), balet Dřevěný princ (1916) a pantomimu Zázračný mandarin (1919). V meziválečném období dospívá k vrcholným syntézám v orchestrální Taneční suitě (1923), ve dvou klavírních koncertech (1926, 1931), v Houslovém koncertu (1938), v Divertimentu pro smyčce (1939) ad.
Bartók se dostává do světa jako přední hudební modernista. Je pravidelně hrán na festivalech Mezinárodní společnosti pro soudobou hudbu, ve dvacátých letech koncertuje i v Československu. Neztrácí ani kontakt s národní tradicí. Vznikají další úpravy lidových písní, zejména pro klavír. V roce 1939 emigruje do USA, kde umírá v nuzných poměrech.