Po absolvování uměleckoprůmyslové školy v Železném Brodě (sklo u prof. Stanislava Libenského) studoval v letech 1961–63 architekturu na Slovenské vysoké škole technické v Bratislavě u prof. Vl. Karfíka a scénografii na VŠMU u profesora L. Vychodila (1963–68).
Je profesorem a vedoucím Katedry scénického a kostýmního výtvarnictví na VŠMU, učí od roku 1990 (divadelní a scénografickou tvorbu a obor užité grafiky).
Spolupracuje se slovenskými, českými a zahraničními divadly. Jako výtvarník a pedagog pracoval ve dvaceti zemích a vytvořil na 450 scénických řešení nejen pro divadlo (i loutkové), ale i film a televizi.
V Čechách a na Moravě pravidelně připravuje scénické návrhy pro nejrůznější divadla. Podílí se například na Letních shakespearovských slavnostech na Pražském hradě, kde vytvořil scénu pro Krále Leara (2002) a Romea a Julii (2004, obě inscenace v režii M. Huby), spolupracoval s Národním divadlem v Brně na Shakespearových Veselých paničkách windsorských (2001, režie P. Mikulík), s Moravským divadlem v Olomouci na Shakespearově Jindřichovi IV. (2002, režie: P. Gábor), v pražském Divadle Na Fidlovačce na Baladě pro banditu (byl autorem i scénografie filmového zpracování). Je podepsán pod scénografií k muzikálu Cikáni jdou do nebe v Divadle Bez zábradlí (2004, režie R. Balaš) a Shermanově hře Když tančila (2005, překlad a režie A. Nellis).
S činohrou Národního divadla spolupracuje od roku 1981, kdy navrhoval výpravu Gorkého Letních hostů (ND 1981) režiséra Ľubomíra Vajdičky, se kterým zde několikrát spolupracoval i později – například na inscenacích: Schiller: Úklady a láska (Nová scéna 1982), Stodola: Bačova žena (Tylovo divadlo, dnes Stavovské, 1983), Čechov: Višňový sad (NS 1984), Molière: Misantrop (NS 1986), Ibsen: John Gabriel Borkman (StD 1998), Schiller: Marie Stuartovna (StD 2000). V činohře Národního divadla byl dále scénografem inscenací: Šulajovy hry O pejskovi a mačičke (Divadlo Kolowrat 1994, režie M. Porubjak), Marivauxovy Dvojí nestálosti (StD 1994, režie R. Polák), Dorstova Pana Paula (DK 1995, režie M. Porubjak). Často v činohře ND spolupracuje s režisérem Ivanem Rajmontem – pro jeho inscenace navrhoval výpravu v divadlech v Martině, Ústí nad Labem, Bratislavě, Jaroslavli aj., v Národním divadle pro Dostojevského Běsi (StD 1997), O´Neillovu Cestu dlouhým dnem do noci (StD 1998), Shakespearova Cymbelína (StD 1995), Othella (StD 1998) a Antonia a Kleopatru (ND 1999), Schnitzlerovu Duši – krajinu širou (StD 2005) a naposledy Stoppardův Rock´n´Roll (ND 2007).
Scénograficky spolupracuje i s operou Národního divadla: Samson et Dalila (2006), Hubička (2007) a Falstaff (2008).
Jako scénický výtvarník má za sebou řadu výstav, kde prezentuje pestrou škálu svých scénografických prací. Jmenujme mezinárodní soutěžní výstavy scénografie a divadelní architektury, například v Moskvě, dále na pražském Quadriennale, zúčastňuje se v Praze i Salónu české scénografie a v Luhačovicích měl samostatnou výstavu scénické tvorby na Divadelním festivalu (2005) aj.
Ocenění: Získal dvě zlaté medaile na Pražském Quadriennale 1975 a 1983 a jednu stříbrnou v roce 1987. Byl oceněn medailí na Triennale Novi Sad, získal Cenu The Guardian Critisc Choice Edinburg 1991. Od Kruhu přátel české kultury na Slovensku získal za praktické uplatňování česko-slovenské vzájemnosti Cenu Karla Čapka 2003 je nositelem divadelní ceny DOSKY 2004 za inscenaci Tiso v bratislavské Aréně (scénář a režie R. Ballek) a DOSKY 2006 za nejlepší scénografii (Čechov: Ivanov, SKD Martin). Neméně významná byla Cena města Martina v roce 2002, která se každoročně udílí občanům, kteří se mimořádně zasloužili o reprezentaci města ve světě.
Cillerovo motto: „Čím je pro mne scénografie? Uměleckým desetibojem.“