loading
 
 

tisknout stránku

zpět zpět

vyhledat vyhledat

    Zdeněk Kratochvíl

     

    Datum narození:

    07.12.1883

    Datum úmrtí:

    14.10.1961

    Životopis:

    Kreslíř, karikaturista, ilustrátor, malíř, scénický výtvarník a publicista se narodil v Králově Dvoře u Berouna, zemřel v Praze. Jeho otec byl ředitelem montánní společnosti Králodvorských železáren. Dětství a mládí prožil v bezstarostném rodinném prostředí, do něhož přinášeli hosté, malíři J. Panuška, J. Minařík, B. Dvořák, umělecké ovzduší. To podporovalo nejen jeho amatérské malířské sklony , ale upevňovalo i vůli k uměleckému povolání. Dva roky studia na technice obětoval přání otce, který chtěl, aby syn byl inženýrem. Častý návštěvník, přítel rodiny a důvěrný rádce Zdeňka Kratochvíla, Jan Preisler, v rozhodné chvíli zasáhl do jeho života a doporučil mu, aby studoval na Akademii. Studia začal nejdříve u profesora Roubalíka, roku 1906 absolvoval společně s E. Fillou u Vlaho Bukovace. Jeho umělecké školení směřovalo k dráze malíře. Situace se však vyvinula jinak. Po dokončení pražských studií odjel spolu s Eduardem Bassem do Mnichova, kde dva roky maloval v ateliéru Otto Seitze a Angela Janka. Po výtvarné stránce na něho větší vliv než jeho učitelé měli kreslíři ze Simplicissima, kteří už tou dobou byli pod vedením T. T. Heineho na vrcholu tvorby uměleckých karikatur. Heine ho strhl svým uměleckým příkladem i politickými názory a udal tón jeho budoucí tvorbě.Kratochvíl se stal politicky uvědomělým.karikaturistou tělem i duší. Pro Kratochvílovo dílo i život je z celé řady výroků snad nejpříznačnější a nejcharakterističtější ten, v němž říká: „Svět se jednou sám přesvědčí, že buďto budeme mít humor, nebo války.“ Svou představu demokratizace umění uskutečňoval po celý život. Ve třídě Angelo Janka pod vlivem časopisu Simplicissimus a Angličana Aubrey Beardsleye začal kreslit. V. H. Brunner zaslal časový cyklus Slzy karikovaného blázna S. K. Neumannovi do Brna. To byl nejdůležitější moment Kratochvílova života, který určil jeho další cestu. Jako žákům Akademie jim bylo zakázáno uveřejňovat své práce, a proto musel dokonce používat pseudonym. Kratochvílova generace se začala vyhraňovat v posledním desetiletí devatenáctého století, tvořivě vyzrávala a úspěšně se prosazovala v prvním desetiletí dvacátého století. K výrazným rysům jeho uměleckého vývoje patřilo výrazné propojení a setkávání výtvarníků s literáty. Do kavárny Union chodili nejen spisovatelé a básníci, ale i výtvarníci. Na jaře 1911 založil spolu se svými generačními druhy Skupinu výtvarných umělců . Prvním předsedou Skupiny se stal J. Gočár, místopředsedou Z. Kratochvíl. Na podzim 1911 začali vydávat svůj vlastní časopis Umělecký měsíčník a v roce 1912 otevřeli svou první výstavu jako součást Umělecké výstavy v Obecním domě v Praze. Zde měl Kratochvíl pouze několik kreseb. Na 6. výstavě, kterou Skupina zorganizovala na počátku roku 1914, mu již byl věnován velký sál Obecního domu. Pro Kratochvíla byla tato výstava první soubornou výstavou jeho díla.Zdeněk Kratochvíl si velmi záhy uvědomil povahu svého talentu a zvolil si eticky odpovědnou úlohu posměvačného káravého glosátora. Od svého prvního kroku na veřejnosti stál na levici a z tohoto stanoviska se s klidem samorostlého filozofa díval na veškerý život a bral si na mušku kdejaký negativní společenský jev.Nakladatel A. Bouček ve své Nové edici vydává v roce 1910 Tyrolské legie. Při jejich ilustrování se sešli čtyři umělci-přátelé, patřící k druhému pokolení Mánesa, J. Benda, V. H. Brunner, Z. Kratochvíl a F. Kysela, které můžeme považovat za otce moderní české grafiky.Ještě za první světové války ohlašuje nakladatelství Borový založení literárního týdeníku Kmen, jehož redaktorem se stal F. X. Šalda. Kratochvíl se sice stal neúnavným přispěvovatelem, ale jeho práce v tomto období vyvrcholila v organizačním a uměleckém podílu na časopisu Šibeničky, který začal vycházet 2. května 1918 také v nakladatelství Borový. V redakčním kruhu se sešel s V. H. Brunnerem, J. Ladou, H. Boettingerem, F. Skácelíkem, V. Radou a A. Moravcem. Prvním redaktorem se stal Eduard Bass. Zejména v Šibeničkách se ukázalo, jak velice se Kratochvíl liší od svých vrstevníků povahou svého humoru plného sarkasmu a ironie. Této citové a myšlenkové poloze přizpůsobil výtvarnou povahu svých kreseb, v nichž řešil obecné dobové problémy výtvarné i sociální. Vznik, koncepce časopisu i důvody jeho zániku jsou velmi dobře zachyceny v korespondenci Eduarda Basse se Zdeňkem Kratochvílem.V roce 1920 uspořádal spolek Hollar výstavu kreslířů Šibeniček, která byla předzvěstí jejich konce. Nakladatel St. Minařík se rozhodl vyplnit citelnou mezeru, která vznikla zánikem Šibeniček a založil nový humoristický list Rarach. Ten ale po roce také zanikl.Kratochvíl se současně také věnoval užitému umění a knižní grafice. Spolupracoval s dílnami M. Teinitzerové. Podle jeho návrhu utkala jindřichohradecká dílna nejen tapiserii Sv. Jiří, ale oblékala i jím navržené loutky. Výtvarná spolupráce s Národním divadlem byla velmi oceňována soudobou kritikou. Jím navržené knižní obálky nesou pečeť jeho ryzí kresebnosti. Navrhoval vazby, věnoval se drobné knižní grafice, značkám, exlibris apod. Ilustroval celou řadu knih. Některé zůstaly nevydány, mezi ně patří i soubor kreseb k Dantově Božské komedii.V roce 1928 umírá V. H. Brunner a Kratochvíl se stává jeho nástupcem jako profesor na Umělecko-průmyslové škole. V roce 1939 těžce onemocněl dětskou obrnou. Nemoc udělala obrat v jeho tvorbě a životě. Kratochvíl v roce 1942 odchází do penze, ukončuje předcházející etapu uměleckého tvoření a dostává se na zcela nové cesty plastické kresby.I přesto, že byl v roce 1954 jmenován zasloužilým umělcem, marně se snažil vydat své paměti. Vzpomínky Světlem a stínem života vznikaly v letech 1957 - 1958 podle drobných poznámek autora, podle deníků jeho ženy a podle korespondence s přáteli. . Vnitřní vývoj Kratochvílovy kresby procházel od secesního linearismu až k záznamu tvaru do charakteristické zkratky. Ta přechází do druhého období, poznamenaného vlivem kubismu a nově se zjednodušujícího tvaru. V duchu své generace byl i Zdeněk Kratochvíl výtvarně všestranný. Jeho zájem patřil rovněž jevištnímu výtvarnictví, drobným úkolům užitého umění a literárním úvahám o umění. Pro svou ironickou a sarkastickou povahu zůstalo Kratochvílovo dílo v české grafice ojedinělým, nemělo předchůdců a nemá ani přímých následovníků, i když řada kreslířů v jeho příkladu našla východisko pro svou vlastní tvorbu.Pozůstalost, kterou získal Památník národního písemnictví v letech 1964 a 1967 od manželky Z. Kratochvíla Růženy Kratochvílové nám dává možnost poznat celou jeho tvůrčí osobnost . Nejvýznamnější součástí fondu mimo několik verzí vzpomínek Z. Kratochvíla Světlem a stínem života tvoří opisy literárních prací uveřejněných v uměleckých časopisech, opisy zábavných novinových cyklů, fejetonů, epigramů, vtipů a přispívá k dotvoření celkového obrazu života a díla Z. Kratochvíla.

    Inscenátor:

    Smrt kmotřička premiéra: sezona 1932/1933 - scéna
    Smrt kmotřička premiéra: sezona 1940/1941 - scéna

    Seznam představení