Fráňa Šrámek je známý především jako anarchistický a lyrický básník, případně autor her Měsíc nad řekou a Léto. Mezi jeho další rozsáhlou tvorbou se nachází řada neprávem opomíjených textů, například právě Zvony. Drama z roku 1921 jednoznačně reflektuje čerstvou válečnou zkušenost. Křehký řád, opíraný o věci neměnné, naruší ve vesnici vojáci, kteří přicházejí odvézt kostelní zvony na bronz do válečných zbraní. Emoce, dosud pečlivě krocené, vybuchnou naplno. Život ve válečném dusnu, život žen bez manželů, život zmrzačených vysloužilců, život těch, kterým synové na vojně umírají – vše je najednou vyvráceno z kořenů. Zvony nejsou přetaveny v bronz, ale v bakchickou noc, kdy je vše povoleno, dosud bezúhonní hřeší a možná je to oheň této vášně, co zapálí starostův dům. Ráno ale nepřináší vysvobození, ani odpuštění, jen krutý pocit marnosti.
Fotograf inscenace: Pavel Nesvabda
Délka představení: 2 hodiny 40 minut

2006

Scénická hudba používá části opery Jakuba Demla "Píseň vojína šílence" a dále scénických poznámek ze hry.