S herectvím se seznamoval už v dětství v dramatickém souboru Jiřiny Stránské, divadlo hrál i na gymnáziu. Po absolvování DAMU (1975) se stal členem smíchovského Realistického divadla Zdeňka Nejedlého, kde měl na jeho umělecký vývoj velký vliv režisér Pistorius. Setrval zde až do roku 1989 a zahrál si řadu vděčných rolí (např. Raskolnikova ve Zločinu a trestu, Kristiána v Cyranovi z Bergeracu, Enšpígla ve stejnojmenné hře Gorinově, Sigismunda ve hře Život je sen, Truffaldina ve Sluhovi dvou pánů aj.).
Po jedné sezoně strávené ve Vinohradském divadle (např. Mistr v Mistrovi a Markétce) přešel za režisérem Otomarem Krejčou do Divadla za branou II, kde potom působil až do zrušení divadla v roce 1994 (Lopachin ve Višňovém sadu, Estragon v Čekání na Godota, titulní Nemožný člověk, Cotrone v Obrech z hor). Hostoval v té době ve Viole, Lyře Pragensis a v Divadle v Řeznické.
V Činohře Národního divadla působil jako člen od ledna 1997 do července 2015 a ztvárnil zde řadu rolí. Od roku 2015 působí v ND jako stálý host. Rozsáhlá je jeho činnost mimodivadelní – diváci si ho pamatují z výrazných filmových rolí (Jáchyme, hoď ho do stroje, Den pro mou lásku, Dívka s mušlí, Okresní přebor – Poslední zápas Pepika Hnátka) či z televizních inscenací a seriálů (Uctivá poklona, pane Kohn, Přítelkyně z domu smutku, Četnické humoresky, Čapkovy kapsy). Významná je jeho spolupráce s rozhlasem (v roce 2007 zvítězil v anketě Neviditelný herec na vlnách Čs. rozhlasu). Za roli Petra Stockmana v Ibsenově hře Nepřítel lidu získal Cenu Komerční banky 2009/2010. V r. 2019 se umístil na 2. místě v anketě Neviditelný herec pořádané Českým rozhlasem a Týdeníkem Rozhlas.

Aktualizace: listopad 2019