USA, Městečko Dogville ve Skalistých horách, třicátá léta, období hospodářské krize. Obyvatelé Dogville žijí zcela izolovaně daleko od civilizace, končí tu silnice, bývaly tu stříbrné doly, kde se dnes už netěží. Zdejší dobří lidé své město ale neopustili, žijí v uzavřené, hierarchizované komunitě a dodržují zaběhané rituály. Jednoho dne se v Dogville objeví krásná mladá žena Grace, která tu hledá úkryt na útěku před gangstery. Ujme se jí mladík Tom, místní intelektuál a samozvaný mluvčí města. Díky jeho přímluvě vezmou obyvatelé Dogville dívku mezi sebe. Grace jim na oplátku nabízí výpomoc. Zprvu o její služby není zájem, časem se ale bez ní v Dogville nikdo nedokáže obejít. Tak jak narůstá na intenzitě vztah mezi Grace a Tomem, rostou i Graceiny pracovní povinnosti. Ve chvíli, kdy gangsteři nabídnou za vydání Grace odměnu, stane se z dívky výhodný obchodní artikl. Každý v Dogville teď stojí před pokušením dívku vydat jejím pronásledovatelům… Lars von Trier, tvůrce snímků Prolomit vlny nebo Tanec v temnotách, natočil Dogville v roce 2003. Režisérovi se naprosto nečekaným způsobem podařilo spojit filmovou a divadelní poetiku. Vznikl tak provokativní a hojně diskutovaný film, který se v témže roce stal jednou z největších událostí Filmového festivalu v Cannes.

Inscenace není vhodná pro děti.

Napsali o nás:
„Město v jedné ze dvou hlavních rolí dobře vytváří většina účinkujících (například Alois Švehlík, Taťjana Medvecká či Jan Novotný), kteří představují skupinu starousedlíků s jednotným názorem. V jejím čele stojí tamní intelektuál Tom (Jan Hájek), kterého ani láska k milované osobě nepřiměje se změnit. Inscenátoři rezignovali na filmového vypravěče, takže se z jeho úst navíc dozvídáme řadu informací. Herectví všech je záměrně minimalistické, civilní struna podtrhuje zneklidňující tón dramatu. Důležitý je přesně dávkovaný a trefně mířený humor a také zdařilá hudba Václava Havelky, dokreslující "idylickou" atmosféru v hrůzném zapadákově. Ačkoli česká jemnější verze Dogvillu není tak šokující a nevzbuzuje tolik úzkosti jako originál, celkové pojetí, a především výkony aktérů z ní činí jeden z nejlepších kusů v repertoáru činohry Národního divadla.“
Kateřina Rathouská, 15. 6. 2010, MfDnes

ukázka na youtube.com


Délka představení: 1 hodina 50 minut, hraje se bez přestávky

Inscenace nebyla ukončena oficiální derniérou. Údaj je uveden pouze pro potřeby databáze.