Bilance života. Jak už to tak bývá – neradostná. Život v prachu. Nekonečné rozhovory s rodiči, se sestrami, se sebou. Co je smyslem života? Co jsem na cestě ztratila, o co jsem přišla, co mi vzali jiní? Proč to tak je? Co jsem udělala špatně? Nic a všechno. Co mi zůstalo? Samota. A láska. Vzpomínka na ni. Bolavá, velká, jediná. Ztracená v prachu hvězd. Nová hra držitelky Ceny Alfréda Radoka. V sezoně 2009/10 jsme v Divadle Kolowrat uvedli její hru Pláč. Tři dcery žijí spolu s matkou v opuštěném domě. Táňa a Dáša vzpomínají na společnou bývalou lásku, muže, s nímž je pojilo spíše velmi intenzivní přátelství, které nikdy nepřerostlo v milenecký vztah a s jehož smrtí se přesto (nebo právě proto) nedokážou srovnat. Nejmladší a lehce zaostalá Kája zase stále „vysílá“ baterkou a tranzistorovým radiem signály mimozemšťanům, což je „odkaz“ jejich otce, který jim o dobývání vesmíru vyprávěl. Jediná „rozumná“ je tak v rodině matka, za jejímž tvrdým pragmatismem a věcností lze ale snadno tušit stejnou opuštěnost a touhu po lásce a naději, jako u jejích dcer. Závěrečné „vesmírné divadlo“, tedy zjevení se mnoha nebeských úkazů najednou, může nabízet pocit šťastného konce, tedy odpovědi na volání sester, nicméně vše zůstává otevřené.
Hra získala druhé místo v soutěži o nejlepší hru v českém a slovenském jazyce DRÁMA 2010.