Hra o dvou jednáních, pojednávající o nekonečném, bezútěšném čekání na někoho, kdo by mohl vnést smysl do lidského života, se dočkala nesčetných, mnohdy protichůdných výkladů. Hlavní hrdinové, staří tuláci a klauni Vladimír a Estragon sedí pod stromem a čekají na kohosi zvaného Godot, jehož příchod se však každý den odkládá. Jejich dialogy, založené na opakování zdánlivě nesouvislých zlomků vět nebo klišé, o nich neříkají nic určitého. Místo protagonistů se hrdinové stávají diváky jakési hry ve hře, jež je stylizovanou vizí útlaku a násilí jako odvěkých pout lidské společnosti. Velkohubý tyran Pozzo v této hře oslepne, jeho žvanivý otrok Lucky, padající pod tíhou břemen a ranami biče, se marně bouří a nakonec oněmí. Reakcí na tuto podívanou, která však nenabízí žádné východisko, je drsná, částečně pantomimická hra obou hlavních hrdinů. Nakonec si pohrávají s možností sebevraždy, ale daleko jednodušší je čekat dál na vykoupení. Nejproslulejší Beckettova hra, poprvé uvedená v roce 1953, znamenala mezník ve vývoji moderního divadla.

Foto: Bohdan Holomíček
Délka představení: 2 hodiny 50 minut
Za trička k inscenaci děkujeme společnosti OP TIGER. www.optiger.cz



Napsali o nás:
„Herecké výkony Davida Matáska (Estragon) a Davida Prachaře (Vladimír) v Beckettově Čekání na Godota jsou trumfy první premiéry činohry Národního divadla v prostoru Nové scény, kam se její představení vracejí po bezmála dvaceti letech. Hru klasika moderního dramatu v živém českém překladu Patrika Ouředníka režíroval Michal Dočekal.“
Marie Reslová, Hospodářské noviny, 18. 1. 2010

ukázka na youtube.com