V době svých gymnaziálních studií už hrál a režíroval v A–Studiu v Rubínu. V letech 1985–1991 vystudoval režii na DAMU v Praze, dále absolvoval půlroční stáž na University of London, Queen Mary and Westfield College. V letech 1991–1994 byl režisérem Divadelního spolku Kašpar (režíroval tu mimo jiné: Katynku (Kleist), Doňu Juanu (T. de Molina, v adaptaci H. Byliny), Clavija (Goethe, v úpravě J. Vostrého). V období let 1994–2002 vytvářel nejen jako režisér, ale především jako umělecký šéf novou podobu pražského Divadla Komedie (Divadlo roku 1996, Cena Alfréda Radoka). Z jeho režií: Tři sestry (Čechov), Shakespearovy hry Král Lear, Sen noci svatojánské, Zkrocení zlé ženy a Kupec benátský, dále Obrázkáři (Enquist), Deset malých černoušků (Christie), Les (Ostrovskij). Tvůrčím počinem se stalo jeho pojetí Tragické historie o doktoru Faustovi (Marlowe) v podzemí vyšehradské Gorlice (obdržel za ni Cenu Divadelních novin). Pohostinsky režíroval v té době i v dalších divadlech.

Před svým nástupem do Národního divadla nastudoval v Divadle Kolowrat dvě inscenace – Joyceovy Vyhnance (1994) a Beckettovy Šťastné dny (1998). Mezi roky 2002 a 2015 byl uměleckým šéfem Činohry Národního divadla, další dva roky jejím ředitelem. Uvedl se zde režií Rostandova Cyrana z Bergeracu, později následovaly mj.: Psychóza ve 4.48 (Kane), Jako naprostý šílenci (Mastrosimone), Lakomec (Moliere), Hypermarket (Klimáček), Pronásledování a umučení dr. Šaldy (Anonym), Pygmalión (Shaw), Malá hudba moci (Kohout), Richard III. (Shakespeare), Bláznivý den aneb Figarova svatba (Beaumarchais), Revizor (Gogol), Srpen v zemi indiánů (Letts), Racek (Čechov), Enron (Prebble), Mikve (Galron), Čekání na Godota (Beckett), Co se stalo, když Nora opustila manžela (Jelinek; Cena Josefa Balvína na Pražském divadelním festivalu německého jazyka) a Kámen (von Mayenburg).

Jako výrazná režijní osobnost se prosadil i v zahraničí – režíroval např. Mistra a Markétku (M. Bulgakov, 2014) v budapešťském divadle Vígszínház či Kafkovu Ameriku v Maďarském státním divadle v Kluži (2015). S úspěchem připravil inscenaci hry Mikve na scéně bratislavského divadla Aréna (2009). Na Slovensko se vrátil i v roce 2011, kdy v bratislavském Slovenském národním divadle připravil Tramvaj do stanice Touha.

Obdržel ještě další ocenění: v roce 2004 Cenu Českého literárního fondu za Projekt Bouda 2003 a v italské Pescaře v roce 2003 Mezinárodní cenu Ernesta Flaiana. V roce 2011 byl zvolen do rady ředitelů Unie evropských divadel. Od podzimu roku 2015 zastával funkci prezidenta Unie evropských divadel. Od sezony 2018/2019 je uměleckým šéfem a režisérem Městských divadel pražských. Od roku 2020 je členem Garanční rady Národního divadla.

Aktualizace: únor 2020