Nositelka Nobelovy ceny píše provokativně a nelítostnou kritičností předčí i Ibsena. (Dvě jeho hry, na které Jelinek navazuje, jsou obsaženy v názvu.) Domýšlí především příběh Nory. Jak se sama autorka vyjádřila, pokládá ji za velmi negativní postavu. Nora se sice zbavila manželství, ale dál jako ta veveřička hopká pro potěšení mužů, aniž cokoli chápe z principů muži diktované civilizace. (Kdo efektivněji exploatuje, ten efektivněji konkuruje, mohl by znít její algoritmus.) Jelinek Noru posílá do třicátých let minulého století, do let krize, jejíž budoucností je válka. Jak by řekl Václav Bělohradský, jde o výstižnou metaforu nastalých časů zbožňovaného růstu Růstu.
Inscenace obdržela Cenu Josefa Balvína za nejlepší inscenační počin německy psané hry.

Foto: Lucie Jansch
Délka představení: 2 hodiny 20 minut
Inscenace není vhodná pro děti
Trička k inscenaci jsou k zakoupení v pokladně Nové scény.

Napsali o nás:
„Dočekal měl výborný nápad podtrhnout výklad ve stylu grotesky hudebními čísly, čímž vznikla jakási hra se zpěvy a další ironicko-parodická rovina. Miloš Orson Štědroň zkomponoval hudbu, která se pohybuje na pomezí jazzrocku a soudobé vážné hudby, a zejména ženský sbor dodává situacím zvláštní výsměšný ráz. I jeho přímé zapojení do dění na jevišti, kde se zprvu pohybuje v podobách dělnic a svazaček, které zábavně mizí ze scény jako domácí puťky v nažehlených blůzičkách, výtečně zafungovalo. Chocholouškova scéna a Štefkové kostýmy jako celek nápaditě pracují s dobovými citacemi: jednotnému industriálnímu prostředí vládnou strojově chladné atributy jako velké větráky, reproduktory, hřídele, vzpěry. Kostýmy, líčení i videoprojekce zase evokují dvacátá léta i německý expresionismus, což má svůj význam.“
Jana Machalická, Lidové Noviny, 18. 5. 2010

Orchestr, sbor, tanečnice: externí spolupráce.