Divadelní režii vystudoval na pražské DAMU (absolvoval v r. 1960). Prvním jeho působištěm bylo ostravské Divadlo Petra Bezruče v letech 1959–1964 (režie: např. Jejich den, Poprask na laguně, Matka Kuráž, Milenci z kiosku, Romeo a Julie), poté následovalo angažmá v pražském Činoherním klubu (1965–1974). Byl jedním z jeho zakladatelů a patřil zde k vůdčím osobnostem (režie: např. Stalo se v ZOO, Spravedliví, Na koho to slovo padne, Višňový sad, Strýček Váňa, Revizor, Na dně aj.).

Když musel v polovině 70. let odejít z Prahy, vrátil se do Ostravy – tentokrát do Státního divadla, kde působil v letech 1976–1986 (režie: např. Ženitba, Othello, Cyrano z Bergeracu, Lásky hra osudná aj.). Později působil souběžně v Divadle E. F. Buriana v Praze (např. Rváč, Večer tříkrálový). V letech 1986–1990 byl režisérem Divadla na Vinohradech (Krysař, Hlasy ptáků aj.). Pohostinsky připravil řadu představení v dalších divadlech u nás (včetně Národního, kde nastudoval mimo jiné Brechtovu Matku Kuráž a její děti a Gorkého Děti slunce) i v zahraničí (např. v Oslo, Basileji, Záhřebu).

Přesto, že jeho hlavní činností byla vždy divadelní režie, je znám i jako herec – připomeňme např. jeho Raskolnikova ve Zločinu a trestu v Činoherním klubu nebo Arbenina v Maškarádě v ostravském Státním divadle. Členem Činohry Národního divadla byl v letech 1990–2015 (do 28. 2.); do roku 1997 jako režisér (např. vlastní dramatizace Vančurova Pekaře Jana Marhoula, Topolovy hry Sbohem Sokrate, Ionescových Židlí, dramatizace Peroutkova Oblaku a valčíku, Přidalových Sáněk se zvonci, Millerovy Smrti obchodního cestujícího, Shakespearových her Zimní pohádka a Sen noci svatojánské, Ibsenova Peer Gynta, Mášových Podivných ptáků, Sigarevova Černého mléka a dalších), později zde byl v hereckém úvazku – z rolí, které zde hrál: např. ThDr. Molvik v Ibsenově Divoké kachně, Gajev v Čechovově Višňovém sadu, James Tyrone v O´Neillově Cestě dlouhým dnem do noci, Vogler v Bergmanově hře Po zkoušce, Bever v Lettsově hře Srpen v zemi indiánů, účinkoval ve své benefici A světla nechte plát... Hrál řadu rolí v televizi a ve filmech – patřil k protagonistům snímků tzv. nové české vlny.

Od roku 1995 působil jako ředitel Nadace Charty 77. Je nositelem medaile Za zásluhy a vynikající umělecké výsledky (1998) a řádu Tomáše Garrigua Masaryka za vynikající zásluhy o rozvoj demokracie, humanity a lidská práva (2016). V roce 2021 získal Cenu České akademie divadelníků udílenou v rámci Cen Thálie za celoživotní působení v divadle i filmu.

Manžel herečky Niny Divíškové.