Jan Antonín Pitínský
Další používaná jména
Zdeněk Petrželka
Životopis
Po absolvování gymnázia a střední knihovnické školy vystřídal několik zaměstnání. Byl spoluzakladatelem brněnského souboru Nepojízdná housenka (1979) a Ochotnického kroužku (1985), kde na sebe upozornil režií Kafkovy Ameriky (dramatizoval spolu s P. Osolsobě) a svých her Ananas (1987) a Matka (1988), pod názvem Minimální okolí mrazícího boxu inscenoval poezii J. Dynky. V roce 1991 byl spolutvůrcem Kabinetu múz, ve kterém režíroval několik inscenací (Tutugari, Sňatek, Blázen jsem ve své vsi, Máj, Silná v zoologii). Se studenty JAMU připravil Touhu stát se indiánem (1991).
V roce 1992 Kabinet múz opustil, žije ve svobodném povolání a hostuje jako režisér v divadlech po celé republice. Připomeňme alespoň některé jeho režie: v brněnském Mahenově divadle nastudoval Město plné prachu (1991) a Rosmersholm (2003), v pražském Divadle Na zábradlí to byly mimo jiné Táňa, Táňa, Ritter – Dene – Voss, Divadelník, v Městském divadle ve Zlíně Osm a půl (a půl), Její pastorkyňa, Proces, Dialogy Karmelitek a Smrt Hippodamie, v HaDivadle v Brně Jób a Král Oidipús, v pražském Dejvickém divadle režíroval Sestru Úzkost a Spřízněné volbou, v Divadle v Dlouhé Kouzelný vrch, v plzeňském Divadle J. K. Tyla operu Dido a Aeneas, ve Slováckém divadle v Uherském Hradišti Gazdinu robu a Bratry Karamazovy, v Divadle Husa na provázku Evangelium svatého Lukáše atd.
Dále je autorem her Deska (s M. Černouškem), Park, Buldočina a Pokojíček. Napsal knihy Praha – intimní deník hrdiny, „román“ Wolker a Bezruč a básnickou sbírku Lulku tatíčkovi.
Jeho režijní práce byla mnohokrát oceněna prestižními cenami – čtyřikrát Cenou A. Radoka, dvakrát Cenou Nadace ČLF, na Slovensku obdržel cenu DOSKY, jeho inscenace zvítězily několikrát v anketě Divadelních novin, v roce 2007 obdržel Cenu Ministerstva kultury ČR za přínos v oblasti divadla, v r. 2019 získal Cenu Martina Porubjaka za umělecký přínos česko-slovenským vztahům.
S Činohrou a posléze i Operou Národního divadla začal spolupracovat roku 1998, kdy zde nastudoval Durychovo Bloudění. Poté zde režíroval Maryšu bratří Mrštíků, Vančurovu Markétu Lazarovou, Šrámkovy Zvony, dramatizaci Němcové Babičky, Stroupežnického Naše furianty, Zeyerova Radúze a Mahulenu, představení Historický monolog, Topolův Konec masopustu, Wagnerovu operu Tristan a Isolde, Smetanova Dalibora a naposledy Tylova Strakonického dudáka.

Aktualizace: květen 2019
Textové a hudební úpravy
Bloudění premiéra SEZONA 1997/1998 - Úprava
Markéta Lazarová premiéra SEZONA 2001/2002 - Scénář
Babička premiéra SEZONA 2007/2008 - Dramatizace
Radúz a Mahulena premiéra SEZONA 2008/2009 - Úprava
Inscenátor
Bloudění premiéra SEZONA 1997/1998 - Režie
Maryša premiéra SEZONA 1999/2000 - Režie
Tristan und Isolde premiéra SEZONA 1999/2000 - Režie
Dalibor premiéra SEZONA 2000/2001 - Režie
Markéta Lazarová premiéra SEZONA 2001/2002 - Režie
Naši furianti premiéra SEZONA 2003/2004 - Režie
Zvony premiéra SEZONA 2005/2006 - Režie
Babička premiéra SEZONA 2007/2008 - Režie
Radúz a Mahulena premiéra SEZONA 2008/2009 - Režie
Historický monolog premiéra SEZONA 2009/2010 - Režie
Konec masopustu premiéra SEZONA 2010/2011 - Režie
Strakonický dudák aneb Hody divých žen premiéra SEZONA 2013/2014 - Režie
Řecké pašije (Moravské divadlo Olomouc) premiéra SEZONA 2017/2018 - Režie
Fotogalerie
Bloudění - 26.03.1998, Jiří Srstka (ředitel ND), Jan Antonín Pitínský (režisér)
Foto: Oldřich Pernica