Christoph Willibald Gluck, úspěšný skladatel a vlivný reformátor, jehož mládí a hudební počátky jsou spjaty s Čechami a Prahou, proslul ve světě svým vytrvalým úsilím změnit dosavadní tvář opery, zbavit ji pěveckého exhibicionismu, přiblížit ji naopak blíže dramatu a divadlu a nalézt v ní – podle vlastních slov – „krásnou jednoduchost“. První a zároveň nejslavnější z Gluckových oper psaných v novém reformním stylu je Orfeus a Eurydika z roku 1762. Autor se v ní zcela vyhýbá tradiční operní pompéznosti a přiklání se k intenzivnímu a promyšlenému hudebně-divadelnímu jazyku vycházejícímu zcela z logiky a atmosféry mytického příběhu o bolesti ze ztráty milovaného člověka, lásce, která je schopna dělat zázraky, i o slabosti, která tyto zázraky hatí. Přestože Gluck oproti zvyklostem italské opery výrazně posílil úlohu sboru i baletu, ponechal v ději pouhé tři sólisty – kromě dvou titulních ještě alegorickou postavu Amora, utěšitele, který nedokonalého člověka nakonec přivádí ke šťastnému cíli. Slavný řecký mýtus má v Gluckově podání introspektivní, meditativní, psychologický a tím i velmi nadčasový ráz. Gluckovu operu představíme v italské verzi pro barytonové obsazení role Orfea.

2013

Orchestr a sbor ND, balet Opery ND.