Strohé bílé zdi pokoje v St. Paul, ústavu pro duševně choré. Společnost Vincentu van Goghovi zde dělají pouze narcistický, nenáviděný „doktor zlo”, psychiatr Vernon-Lazar, k jehož vášním patří kromě mučení nebohého Vincenta šlechtění bílých sasanek, a dvojice říhajících a dosti tupých ošetřovatelů, Gustave a Roland. Jak se asi žije malíři v místě, kde neexistuje jiná barva než bílá? Píše se rok 1889 a Vincent si nepřeje nic víc, než se dostat ven. První nadějí na záchranu je bratr Theo, který přijíždí na návštěvu a cestou vystřídá čtyři vlaky a jeden vůz. Není to však nic platné, protože je pouhou iluzí Vincentovy rozštěpené mysli. Po dramaticky vyhroceném napadení doktora Vernon-Lazara zbývá Vincentovi poslední naděje, s níž přichází laskavý a trpělivý doktor Peyron – hypnóza. Velmi poutavě a citlivě vystavěný text dokazuje, že za něj Stefano Massini dostal cenu Premio Pier Vittorio Tondelli 2005 právem. Hra kulminuje hned třikrát a třikrát zvedá diváka ze židle. Poprvé nečekaným zklamáním, podruhé ze strachu před nadcházejícím a nakonec z důvodu nechtěné rezignace.