Příběh o ženě, která vezme pevně do rukou otěže své rodiny a přitom ji přivede k záhubě, se na českých jevištích hrál naposledy před třiceti lety. Vassa Železnovová je podnikatelka. Vassa Železnovová je matka. Vasse Železnovové umírá manžel. Vasse Železnovové se nějak nepovedly děti. Naštěstí nejstarší dcera se vrací z ciziny a mohla by jí pomoct dát všechno dokupy. Má Vassa Železnovová BUDOUCNOST? A máme ji my všichni? A jaká by vlastně měla být? „Život není jen práce,“ říká dnešní mladá generace (a taky jedna z postav hry), „ale co je tedy život?“, ptá se Vassa. A ptáme se i my.

Gorkého postavy čekaly na jakýsi zvrat – tušily, že je ve vzduchu, ale nevěděly, jak bude vypadat a co přinese. Jenže my jsme dnes v podobné situaci, víme, že se něco děje – něco se musí stát! – ale nevíme co a jak. Možná to celé zní trochu depresivně, ale ono je to spíš komické. Anebo hororové. V každém případě to přináší možnost trochu si pohrát s žánrem, vysmát se sami sobě, a pak společně čekat na budoucnost, která už je skoro tady – a my nemáme ponětí, co vlastně přinese...

V představení zazní výstřely.

Uvedena první verze hry z roku 1910 v úpravě Marty Ljubkové a Jana Friče.