Deset dialogů o lásce, životě, času a žití...

Když Arthur Schnitzler (1862–1931) napsal na konci 19. století Rej, neměl odvahu s ním veřejně vystoupit. A když ho o dvě desetiletí později inscenovali ve Vídni a Berlíně, byl z toho skandál, který vyústil ve rvačku a obvinění správy divadla, autora i herců. Dnes už si takový poprask přestavit nedokážeme, Schnitzlerův „rej“ deseti dialogů však na své provokativnosti překvapivě neztratil. Série uzavřených setkání, v jejichž průběhu vždy dojde na sexuální akt, je mnohem propojenější, než by se na první pohled mohlo zdát: nejenže jedna figura vždy přichází do setkání dalšího, ale vrství a vrací se i motivy a témata. A sex je jenom jedním z nich; Schnitzlerovi jde mnohem víc o společenskou nerovnost, o předem dané scénáře, o neschopnost opustit zavedená schémata, ale i o lásku, osamělost, stárnutí a smrt. Povrchní čtení vypovídá o sexu, hluboký ponor – do nějž se na jevišti Stavovského divadla pouští francouzský režisér Arthur Nauzyciel – vydává zprávu o společnosti v přelomové době. Všichni jakoby utíkají před něčím, co se nestalo, do míst, která neexistují.
Text rakouského dramatika a prozaika nově přeložil Pavel Novotný (1976), básník a germanista, držitel ocenění Magnesia Litera, který se ve své tvorbě zabývá mimo jiné zvukomalebností češtiny. V Činohře se po dlouhé době objeví u nás neznámé režijní jméno – Rej připraví francouzský režisér Arthur Nauzyciel, výrazná persona francouzského divadla a umělecký ředitel Národního divadla Bretaň (TNB), jehož doménou je vysoce stylizovaný jevištní jazyk a pečlivá práce s literární předlohou. Ostatně všudypřítomná vyprázdněnost vztahů, dnes často redukovaná na prvoplánovou erotiku a pouhý sex, je rovněž téma, které opakovaně otevírá, jeho Dáma s kaméliemi byla ve Francii před pandemií jednou z velkých divadelních událostí.

Upozornění: V představení se používají kouřové a čichové efekty a reflektor. Vhodné pro publikum od 15 let.
Délka představení 2 hodiny 10 minut, hraje se bez přestávky.

Inscenace vznikla v koprodukci s Národním divadlem Bretaň (TNB) a za finanční podpory Mecenášského klubu Národního divadla.