Narozen v Praze, zemřel v Tel Avivu. Při studiu práv na pražské německé univerzitě se spřátelil s Franzem Kafkou, jehož dílo později vydával a interpretoval. Po založení ČSR pracoval v tiskovém odboru předsednictva vlády, v letech 1924–1939 byl divadelním a hudebním kritikem deníku Prager Tagblatt, angažoval se v antifašistickém odboji. V roce 1939 uprchl před nacisty do Palestiny, kde působil jako dramaturg hebrejského divadla Habimah.

Svými kritikami, eseji a krátkými prózami přispíval nejen do velké řady zejména německých časopisů své doby, ale psal i četné romány (např. Das grosse Wagnis – Velká odvaha, Tychona Brahe cesta k Bohu), novely (Česká služka), básně, divadelní hry, filozofické spisy, komponoval a překládal z češtiny, latiny, hebrejštiny a francouzštiny. Je autorem první knižní monografie o Leoši Janáčkovi (Leoš Janáček, život a dílo).