Narodila se v Čechách rusko-českému páru, zemřela v Praze. Taneční pedagožka a choreografka, specialistka zejména na španělské tance. Její matka Irina Sajenko Kodešová byla tanečnicí a choreografkou tanečního souboru. V roce 1950 byla násilně odvlečena z tehdejšího Československa do SSSR a tam bez řádného soudu a bez udání důvodů odsouzena na 25 let do vězeňského pracovního tábora (tzv. gulagu). Z něj ji v důsledku politických změn propustili v roce 1956, kontakt s rodinou však mohla navázat až v roce 1969. Táňa za ní okamžitě odjela do Moskvy – původně, aby se s ní alespoň po 17 letech setkala a zároveň rozloučila, jelikož uvažovala o emigraci na Západ. Nakonec úspěšně vykonala přijímací zkoušky do Státního institutu divadelního umění (GITIS) na obor choreografie a režie, který absolvovala v roce 1974.

V Československu se o studium na konzervatoři či AMU nemohla předtím ucházet, neboť měla kvůli matčině osudu špatný kádrový profil. Vystudovala tedy v mezičase střední zdravotní školu. Následoval návrat do Československa a konečně se mohla věnovat tanci. Objevila kouzlo španělských tanců, kterým zůstala věrná, byť se vzdělávala i v dalších stylech. Absolvovala stáže u S. Jansenové a kurz flamenka u J. de Udaety (1990). Od roku 1975 vyučovala na Státní taneční konzervatoři v Praze (dnes Taneční konzervatoř hl. m. Prahy) charakterní, historické španělské tance a hru na kastaněty, od roku 1998 též na katedře tance AMU. Určitý čas byla i externí pedagožkou v Kolíně nad Rýnem (1986).

Byla též choreografkou, především v oboru španělských tanců typu flamenco, který si zamilovala v roce 1975 díky setkání se Španělkou Violettou Gonzales. Každoročně připravovala své choreografické verze tanců pro absolventské koncerty konzervatoře. Nevyhýbala se ale ani ryze soudobým choreografiím (např. pro Jiřího Jelínka vytvořila v roce 1996 soutěžní contemporary choreografii pro baletní soutěž v Ženevě). V roce 1986 založila soubor cikánských a španělských tanců Romance (1986–1989), kde působila jako choreografka a tanečnice. Byla autorkou řady choreografií absolventských představení Taneční konzervatoře Praha.

Dlouhé roky spolupracovala s ČT, činoherními divadly a filmem. Podílela se na choreografiích filmů Bolero, Doktor Živago (angl. verze), Probuzená skála. V Národním divadle v Praze vytvořila choreografii pro inscenaci Vladařka závist (2005). Byla taneční entusiastkou, o prázdninách vedla řady tanečních letních kurzů (např. PŠT Josefa Matouška, Slapy-Ždáň, Centrum tance v Praze). Během působení v Centru Tance se věnovala přípravě kurzistek na vystoupení během akcí, jako byla Dance of love, Let's dance, a připravovala choreografie pro skupinu Alegria. Přeložila učebnici N. I. Tarasova Klasický tanec (Taneční konzervatoř Praha, 1983).

Matka tanečnice Natalie Krištůfkové.

(text-nekrolog převzat z Divadelních novin)