Narozena ve Zlíně. Začínala jako devítiletá v baletním studiu při Státním divadle Ostrava, v němž také nastoupila v roce 1954 svoje první angažmá. E. Gabzdyl, šéf ostravského baletu, záhy rozpoznal výjimečný talent houževnaté a cílevědomé žačky. Proto jí začal svěřovat i náročnější sólové úlohy, např. Stydlína ve Vostřákově Sněhurce (1956), Kateřinu v Prokofjevově Kamenném kvítku (1958), Marnivou princeznu v Hanušově baletu Sůl nad zlato (1958).

Do Národního divadla nastoupila na místo sborové tanečnice 17. 7. 1959. I zde na sebe upozornila pílí, kázní a nadáním, takže již po necelém půlroce se obecenstvu představila v charakterní roli Dašky v Čulakiho Mládí. Zvrat v její umělecké dráze nastal v roce 1961, kdy byla vybrána pro prezentaci čs. baletního umění na mezinárodní soutěž tanečnic do 30 let v Rio de Janeiro. Dvacetiletá sboristka zde získala první místo v nejtěžší konkurenci (soutěžilo 24 tanečnic ze 13 států). 1. 12. 1966 se stala sólistkou Baletu ND, v trvalém angažmá působila do 21. 2. 1991. V roce 1966 byla také vyslána na půlroční studijní pobyt do Moskvy. U J. P. Gerdtové si vytříbila k dokonalosti techniku a formu klasického tance. Na závěr stáže měla možnost jako první česká tanečnice vystoupit na scéně moskevského Velkého divadla, kde vytvořila postavu Marie z Asafjevovy Bachčisarajské fontány.

Od roku 1961 se zúčastnila několika mezinárodních baletních soutěží, např. v Helsinkách a ve Varně, a získala v nich uznání, která ji řadila mezi světovou interpretační elitu (Varna 1964 – stříbrná medaile, Varna 1966 – zlatá medaile). Hostovala rovněž v Královské akademii v Londýně (1963), v Grand Ballet Classique de France, s nímž vystupovala v Paříži a ve Švýcarsku (1970), poté i ve Španělsku (1973), dále hostovala na Kubě (1974, 1979, 1980), ve Státní opeře v Budapešti a v Bregenzu (1979).

V roce 1971 s ní natočil režisér M. Petřík film Jak se hladí vzduch. V letech 1982–1985 studovala taneční pedagogiku na GITIS v Moskvě, v letech 1989–1993 pedagogicky působila na Taneční katedře Hudební fakulty AMU. Poté se věnovala choreografii – mj. Sylfidy (Ostrava 1991), Esmeralda (Plzeň 1992), Notre Dame de Paris (Olomouc 1994).

V roce 2000 získala Cenu Thálie za celoživotní dílo. Spolu s manželem-tanečníkem a choreografem Jiřím Blažkem je autorkou publikace Minuta absolutního štěstí (Praha 1988).