Narozen v Turnově, zemřel v Praze. V roce 1918 maturoval na gymnáziu v Praze. Kompozici studoval na Konzervatoři Praha (v roce 1920 absolvoval u J. B. Foerstra) a na mistrovské škole u V. Nováka, dirigování u V. Talicha. V roce 1922 na sebe upozornil řízením Smetanovy Prodané nevěsty v Lesním divadle v Krči. V letech 1923–1938 byl dirigentem opery Slovenského národného divadla Bratislava a současně uměleckým šéfem tehdy amatérské Slovenské filharmonie. V Bratislavě umělecky vyrůstal vedle Oskara a Karla Nedbala, osvojil si tam všestranné zkušenosti divadelního dirigenta (od korepetování se zpěváky po dramaturgické úpravy děl).

Jeho repertoár se opíral zejména o italskou a francouzskou operní tvorbu (Puccini, Verdi, Auber, Meyerbeer). V Bratislavě však nastudoval i řadu novinek soudobých autorů (Karel, Maršík, Smatek, Zemlinsky, Nottara, Rocca). Skladatelsky napomáhal vytvářet novodobou tradici scénické hudby v slovenském činoherním divadle.

V Národním divadle hostoval v roce 1933 (Verdi: Othello) a v roce 1936 (s operním souborem Slovenského národného divadla). Do ND byl angažován V. Talichem v roce 1939 a setrval zde až do roku 1961 jako dirigent a současně hlasový poradce zpěváků při studiu repertoáru. Jako dirigent zejména Prodané nevěsty hostoval ve Vídni, Bukurešti, Varšavě, Bělehradě, Sofii aj. (v říjnu 1947 ho rumunský král Michal l. jmenoval důstojníkem řádu Rumunské koruny). Sám je autorem opery Lásky hra osudná (1922) podle hry bratří Čapků (premiéra v ND, 1966), scénické symfonie Zlomené srdce (1934) na vlastní text (prem. ve Slovenském národním divadle, 1936).

Pohřben je v Praze na Vyšehradském hřbitově (10, 114).