Narozen v Praze, zemřel tamtéž. Vlastním jménem František Krejčí. Po maturitě na Akademickém gymnáziu v roce 1923 studoval na Univerzitě Karlově hudební vědu a historii, na Konzervatoři Praha současně kompozici u K. B. Jiráka, dirigování u P. Dědečka a později klavír u A. Šímy, na mistrovské škole byl žákem V. Nováka (absolvoval v roce 1929). V letech 1929–1932 působil jako korepetitor ve Slovenském národném divadle Bratislava, kde spolupracoval s dirigenty Oskarem a Karlem Nedbalem a samostatně řídil zejména operety.

Jeho cílem se však stalo působit v pražském Národním divadle – o přijetí na místo dirigenta se ucházel u O. Ostrčila, V. Talicha a znovu v roce 1945. S přispěním F. Pujmana zde mohl krátce pracovat (1933/1934) jako neplacený korepetitor. V letech 1934–1945 byl zvukovým režisérem Čs. rozhlasu v Praze a dirigentem Orchestrálního sdružení, v letech 1945–1958 byl šéfem opery v Olomouci. 1. 12. 1958 byl jmenován dramaturgem Opery Národního divadla a tuto funkci vykonával až do své smrti. V sezoně 1964/1965 působil zároveň ve funkci externího uměleckého poradce opery v Českých Budějovicích.

Jako skladatel scénických hudeb spolupracoval často s J. Frejkou (v holešovické Legii malých, v Divadle mladých, v Osvobozeném divadle a později i v ND). Svou skladatelskou tvorbou reprezentoval v moderní české hudbě novoklasický proud. Z jeho díla: Malý balet na text V. Nezvala (1930), opera-buffa Pozdvižení v Efesu podle Shakespearovy Komedie omylů na libreto J. Bachtíka (1943), scénická kantáta Antigona podle Sofoklovy tragédie (1933, 1962), nedokončená opera Temno podle Jiráskova románu. Byl též významným hudebním kritikem a publicistou, přispívajícím od roku 1924 do konce života do mnoha odborných časopisů i do denního tisku.

Syn filozofa Františka Krejčího. Pohřben je v Praze na Střešovickém hřbitově (3, 201).