Narozena ve Stare Zagore (Bulharsko), zemřela při autonehodě u Karlova (Bulharsko). Sopranistka bulharského původu, v Sofii studovala na gymnáziu. V letech 1906–1909 se školila v Pivodově pěvecké škole a krátce též v Paříži. Jako začátečnici ji získal ředitel F. Lacina pro zimní sezonu 1909/1910 opery Státního divadla Brno. Poprvé zde s úspěchem vystoupila 3. 11. 1909 v roli Mařenky (Prodaná nevěsta), dále zpívala Micaelu (Carmen), Ariela (Fibich: Bouře), Zuzku (Foerster: Eva, 1910). V Praze a v Brně, kde vystupovala pod jménem Kristýna Morfová, se sblížila s klavíristkou a později sopranistkou Ludmilou Prokopovou, s níž pořádala koncertní turné v Čechách, na Slovensku a po válce i v evropských zemích (propagovaly českou soudobou písňovou tvorbu). Zasloužila se o první provedení Prodané nevěsty v Bulharsku (1912), kterou sama nastudovala režijně a zpívala v ní Mařenku.

Od roku 1916 byla častým hostem Národního divadla, kde uchvacovala posluchače mohutným, jasným, lahodným a přitom lehkým a pohyblivým hlasem, který jí umožňoval bez nesnází pěvecky interpretovat jak úlohy dramatické (např. Libuši), tak koloraturní (např. Astartu z Mozartovy Kouzelné flétny). Vynikající pěvecké umění vytvořilo záhy u obecenstva i u kritiky příznivé podmínky pro její přijetí do souboru ND: přesto byla angažována teprve od 1. 5. 1920 a zůstala členkou do 30. 6. 1923 (odešla současně s L. Prokopovou). Zprvu poměrně výrazné hře Morfové vadila stále více tělnatost a nepohyblivost.

Ve svých stěžejních rolích Libuše, Milady a Thomasově Mignon hostovala u Východočeského divadla (1917, 1918, 1927), ve Státním divadle Brno (1917, 1918, 1920), v Olomouci (1921, 1923), v Plzni (1923–1926), ve Slovenském národném divadle Bratislava (1927, 1933), v ND (1928) aj. Od roku 1930 působila převážně v Bulharsku (jako členka opery v Sofii a profesorka zpěvu na konzervatoři). V květnu 1935 vystoupila na dvou koncertech v Moskvě.