Lída, Ludmila Myšáková, provdaná Paulová, narozena v rodině pražského cukráře Františka Myšáka, zemřela taktéž v Praze. Patřila mezi přední představitelky českého výrazového tance. Studovala Jaques-Dalcrozeovu rytmickou gymnastiku u Anny Dubské a byla žačkou Milči Mayerové. V její skupině začala ve 30. letech 20. století svoji taneční dráhu. Ztvárnila mimo jiné postavu Prince v inscenaci Bartókova baletu Dřevěný princ, jednu ze „světlých“ postav v Poulencově Snu a již tehdy se setkala i s hudbou Clauda Debussyho, k níž se vracela také později ve své vlastní tvorbě. Již tehdy vynikala jako interpretka mezi ostatními členkami skupiny, srovnávána byla hlavně se Zdeňkou Langrovou.
Své taneční vzdělání si rozšířila účastí na letních kurzech u Rosalie Chladekové ve škole Hellerau-Laxenburg a v roce 1934 na letní škole v Dartington Hall v Anglii u Kurta Joosse. V obou případech to byla setkání s nejosobitějšími tvůrci evropského výrazového tance té doby.
Její samostatnou taneční dráhu poznamenaly dobové politické a společenské okolnosti: nejdřív druhá světová válka a okupace Československa a po osvobození proměna politického klimatu, odsudek výrazového tance a „koncertních tanečnic“ v ideologickém kontextu po roce 1948. Výrazový tanec však i bez kritiky ve jménu socialistického realismu ztrácel po válce v celé Evropě odezvu.
Myšáková stihla ještě v prvních poválečných letech několik pozoruhodných uměleckých počinů. Bylo to především uvedení choreografie na hudbu Koncertu pro levou ruku Maurice Ravela (na večeru Debussy a Ravel v tanci pod hlavičkou Studia ND, výprava František Muzika, premiéra 9. března 1946). Tvůrčí choreografickou i interpretační příležitost jí poskytlo také několikaleté působení ve Studiu Národního divadla (1945–1948), kde se podílela na řadě inscenací, například Tylově Chudém kejklíři, Vančurově Učitelovi a žákovi, hře Flamendři v ráji Martense a Ubeye. Činnost studia však provázely četné konflikty ovlivňující jeho fungování. Úplným vybočením z modernistického kontextu bylo její účinkování v angažovaném filmu Jiřího Weisse Dravci z roku 1948, v němž se řešil konflikt kolem stavby nového mostu a motiv korupce (role Jindřišky Dvořákové, dcery jednoho z protagonistů, kterého ztvárnil Miloš Nedbal). Tím umělecká kariéra Lídy Myšákové de facto skončila.
V následujících letech působila na ministerstvu kultury (1952–1971) a poté pracovala v Divadelním ústavu (1973–1984).

Zdroj: tanecniaktuality.cz