Narozen v obci Biskoupky (u Moravského Krumlova), zemřel v Praze. Studoval gymnázium v Třebíči (1911–1919), v březnu 1918 byl povolán k vojenské službě, ale po dvou měsících byl vyreklamován; po prvním semestru na právnické fakultě v Brně přešel začátkem 1920 "za Šaldou" na filozofii do Prahy; disertační práci o Ch. L. Philippovi napsal, ale neodevzdal a ani nevydal. 1924–1925 byl tajemníkem v redakci Masarykova naučného slovníku, od 1925 se věnoval literární tvorbě (s výjimkou 1928–1929, kdy byl dramaturgem Osvobozeného divadla, a 1945–1951, kdy pracoval jako vedoucí filmového odboru na ministerstvu informací).

Od 1922 příslušník Devětsilu, 1934 zakladatel surrealistické skupiny, s níž se 1938 rozešel. Ve sborníku Devětsil vydal 1923 poému Podivuhodný kouzelník, jež byla klíčovou básní českého poetismu.
Básník, prozaik, dramatik, esejista, libretista, scenárista, překladatel, umělecky všestranná osobnost, která rozhodným podílem utvářela profil české poezie v první polovině 20. století. Po 2. světové válce představitel politicky usměrňované tvorby v duchu socialistických idejí, zdůrazňující však její souvislost s moderním uměním a obhajující její šíři proti vulgarizujícím snahám o redukci umění na pouhou ideovost.

Pohřben je v Praze na Vyšehradském hřbitově (5, 48).