Avantgardní tanečnice, choreografka a pedagožka. Vlastním jménem Milada. Narozena v Praze, zemřela tamtéž. Brzo začala projevovat taneční nadání a už před 1. světovou válkou navštěvovala v Praze pohybové kurzy nazvané rytmická gymnastika, které vedla A. Dubská podle metody Émila Jaques-Dalcroze. Po válce studovala tanec v Dalcrozově škole v Hellerau u Drážďan. V roce 1922 pokračovala ve škole R. Labana v Hamburku, kde získala i pedagogický diplom. V letech 1923–1925 následovala studia u Mme I. Poppard v Paříži a následně návrat k Labanovi do Berlína 1928. S Labanem Mayerová hostovala 15. 1. 1926 v Praze ve Vinohradském divadle a toto představení ji uvedlo na českou scénu.

V Praze založila taneční školu a Skupinu (T. Ling, M. Becková, M. Dušková, H. Kavalírová, Z. Langrová, T. Pexová, V. Sladká, A. Širlová, O. Rottová, J. Křížová, M. Malá), pořádala taneční koncerty. Patřila mezi osobnosti české avantgardy, aktivně v letech 1926–1937 spolupracovala s E. F. Burianem, J. Frejkou, J. Honzlem a řadou výtvarníků, působila v začínajícím Osvobozeném divadle (Abeceda, 1926; Smoking revue, 1928), v Divadle Dada, s J. Kröschlovou inscenovala u E. F. Buriana Havlíčkův Křest sv. Vladimíra a Píseň písní (1928), choreograficky nastudovala jeho pp. Autobusu (1928).

V roce 1929 vystoupila jako interpretka na prknech Národního divadla a tančila roli Flétny ve Fagotu a flétně, kde jejím partnerem byl S. Machov jako Fagot. V ND Praha byla pohybovou poradkyní při studiu Tylova Chudého kejklíře, Molierova Zdravého nemocného aj. Jako inscenátorka měla vztah k soudobé hudbě, vybírala si hudbu současných světových a českých skladatelů a uváděla i tance bez hudby nebo na recitaci veršů. Její choreografie, založené mj. na Labanově principu časoprostoru, ovlivňovalo i její výtvarné cítění harmonie barev, vyváženost skupin. Inspirace moderním malířstvím, např. surrealismem J. Šímy, byla zřejmá např. ve Snech na hudbu F. Poulence (1932).

V letech 1926–1958 vytvořila na 370 choreografií, od komorních tanců k velkým scénickým dílům: taneční provedení opery Rinaldo a Armida J. J. Rudolpha (1929), nastudovala i Dvořákovy symfonické básně Polednice, Vodník, Zlatý kolovrat a Vltavu B. Smetany (1930), Dřevěného prince B. Bartóka (1931), Náměsíčnou aneb Dandy z konservy (Oxford, Praha 1931), Suita dansante en jazz a Danse Burlesque E. Schulhoffa (1932), Bolero M. Ravela, Karneval zvířat C. Saint-Saënse a Slovanské tance s Českou filharmonií řízenou V. Talichem (1940).

Smysl pro vizuální vyváženost jejích pohybových kompozicí vedlo výtvarníky A. Hoffmeistera, H. Boettingra, B. Feuersteina a A. Wachsmanna k zachycení jejích kompozic do skic a studií. Svou koncepci tanečního projevu uplatnila se svou Skupinou později i v komorních pořadech Divadla hudby 1951–1959 i v polyfonickém řešení velkých pohybových forem spartakiádních vystoupení (skladba pro ženy Rozsévačka na II. CS 1960, skladba pro mladší žactvo Učit se hrou na III. CS 1965). Po roce 1955 obnovila některá svá raná díla, hlavně se však věnovala labanovsky zaměřené pedagogice.

Pochována je v Praze v rodinné hrobce na Vyšehradském hřbitově (14 ark., 50).