Italský skladatel, narodil se v Pesaru, zemřel v Passy u Paříže. Pocházel z muzikantské rodiny. Již ve dvanácti letech začal komponovat. Jeho prvními a trvalými vzory ve skladbě byli J. Haydn a zejména W. A. Mozart, jejichž partitury studoval. Rossini se na boloňském Liceo musicale učil hře na klavír a violoncello , školil se v kompozici (1806-1810). Pilně skládal instrumentální a duchovní kompozice a napsal též první operu seria Demetrio e Polibio (1808). Jako operní skladatel debutoval v Benátkách hudební fraškou Manželství na směnku (1810). Složil další jevištní hudební díla a významného úspěchu dosáhl až operou Tancredi a hlavně buffou Italka v Alžíru (1813). Živil se korepeticemi, dirigováním a v roce 1815 přistoupil na smlouvu s neapolským impresáriem D. Barbajou, jemuž se zavázal napsat dvě opery za rok. Mohl se nerušeně věnovat komponování. Po neúspěšné premiéře buffy Lazebník sevillský (1816) zapřičeněné intrikami, zaznamenalo dílo u římského publika oprávněný triumf a tak se skladba stala Rossiniho nejúspěšnější operou. V neapolském období (1815-1823) vznikly z vážnějších prací ještě opera seria Otello (1816), buffa Popelka (1817), tragická posvátná hra Mojžíš v Egyptě (1818), opera seria Jezerní panna (1819) ad. V roce 1824 se Rossini usadil v Paříži jako ředitel tamější Italské opery, později byl jmenován královským skladatelem . Pařížské úspěchy vyvrcholily operami Hrabě Ory (1828) a Vilém Tell (1829), jímž Rossini nečekaně ukončil svou operní tvorbu a v 37 letech odmítl dále komponovat. S výjimkou Stabat mater (1842) a Malé slavnostní mše (1863) vydal jen několik drobných přáíležitostných skladeb. Rossini žil v Paříži do roku 1836, dalších 8 let v Bologni jako čestný ředitel hudebního lycea, 1848-1855 žil ve Florencii a pak až do smrti ve své vile u Paříže, která se stala místem mnoha uměleckých setkání.