Francouzský skladatel, narodil se v Ciboure, zemřel v Paříži. Po matce pocházel z francouzské části Baskicka. Ve čtrnácti byl přijat na pařížskou konzervatoř, kde byl v kompozici žákem G. Faurého. Ještě jako konzervatorista složil Habaneru pro dva klavíry (1895), kterou později vřadil do orchestrální kompozice Španělská rapsodie (1908). Španělský lokální kolorit se uplatňuje i ve skladatelově hudební komedii Španělská hodinka (1909). Rytmicko-melodický model španělského lidového tance je tématem baletu Boléro (1928), který se hojně hraje jako koncertní skladba. Folklorní hudební motivy zůstaly neodmyslitelnou součástí Ravelova hudebního slohu. Stavěl na jejich rytmice i modalitě.

Skladatele výrazně ovlivnil i Claude Debussy. Klavírní Vodotrysky (1901) jsou prokazatelným projevem Ravelovy příslušnosti k francouzské impresionistické škole. Bohatství hudebních nápadů, imprese barev a dynamických odstínů je v jeho skladbách podána v členité přehledné formě, jakou znali klasikové, jež Ravel obdivoval a z jejichž umění těžil. Neuzavíral se přitom soudobým kompozičním školám. Komorní tvorba Ravelova se vyznačuje mimořádnou zvukovou kultivovaností: smyčcový kvartet F dur (1903), trio (1914), sonáta pro housle a klavír (1926).

Mezi vokálními skladbami vyniká cyklus Šeherezáda pro soprán a orchestr (1903) a Don Quijotte a Dulcinea (1932). Výletem do světa dětské fantazie je opera Dítě a kouzla (1925). Ravelovu tvůrčí metodu přirovnávali jeho současníci k trpělivé přesné práci hodináře. Byl též činný literárně. Česky vyšly jeho Autobiografické skici (1947).