Narozen v Poděbradech. Po absolutoriu na tanečním oddělení Konzervatoře v Praze (1967) se další rok zdokonaloval na základě státního stipendia na Státním choreografickém učilišti A. J. Vaganovové v Leningradě (dnes Akademie ruského baletu, pedagog A. I. Puškin). První angažmá nastoupil v sezoně 1968/1969 v baletním sboru Národního divadla, v sezoně 1969/1970 byl „premier danseur“ v Theâtre Municipal ve Štrasburku, v letech 1970–1972 byl v angažmá ve Stadttheater v Basileji pod vedením českého choreografa Pavla Šmoka. V letech 1972–1998 byl angažován jako sólista baletu v pražském Národním divadle (1990–1998 také jako pedagog a baletní mistr). Na scéně ND vytvořil 80 rolí a sólových úkolů, od velkých rolí klasického repertoáru až po role charakterní i komické. Byl stálým hostem Severočeského divadla v Ústí nad Labem (Radúz, Louskáček, Quasimodo), Státního divadla Košice (Labutí jezero, Romeo).

Samostatně i se souborem Baletu ND hostoval v mnoha zemích Evropy a na Kubě. Jako baletní mistr se podílel na inscenacích baletů Spící krasavice, Z pohádky do pohádky, Giselle, Don Quijotte, choreografií Jiřího Kyliána a George Balanchina. Společně se svou manželkou Kateřinou Elšlégrovou- Slavickou se zúčastnili Mezinárodních pedagogických seminářů pořádaných ITI ve Varně (1977, 1979, 1981) věnovaných odkazu M. Petipy a A. Bournonvilla. Na základě získaných informací se věnovali odkazu díla dánského choreografa Augusta Bournonvilla (semináře Praha, Brno, Bratislava – uvedení v české premiéře Slavnosti květin v Genzánu, Tarantelly z baletu Napoli, pas de six z baletu Trh v Bruggách).

Věnovali se společně také inscenování klasického baletního odkazu 19. století: Don Quijotte – ND Brno (1996), Badische Staatstheater Karlsruhe (2003), Státní opera Praha (2012), Národní opera v Bukurešti (2012); Louskáček – Palác kultury Praha (1993), Taneční konzervatoř ve Stavovském divadle (1995–1998), Divadlo F. X. Šaldy Liberec (1998), Národní divadlo moravskoslezské (2001), Severočeské divadlo opery a baletu v Ústí nad Labem (2003); Šípková Růženka – Theatre Municipal Rio de Janeiro (1998, 2005), Taneční konzervatoř ve Stavovském divadle (2005), Jihočeské divadlo České Budějovice (2019), Otáčivé hlediště v Českém Krumlově (2019, 2021, 2025). V české premiéře uvedli Bajadéru v ND Brno (2003, obnoveno 2013, 2019), dále Raymondu v ND Brno (2008), Ples kadetů (choreografie I. V. Psota, Taneční konzervatoř, Praha 1993, 2017), Tanzakademie Mannheim (2000), Brasilia (2012). V roce 2008 uvedli na základě licence Lifarovy nadace jako první škola českou premiéru Lifarovy Suite en blanc, později také v české premiéře Lifarovy Variace, Faunovo odpoledne a Ravelův duet Dafnis a Chloe v choreografii George Skibina.

Od roku 1972 vyučoval klasický tanec a jevištní a výkonnou praxi na TKP, v roce 1987 absolvoval Taneční katedru Hudební fakulty AMU – obor taneční pedagogika. V roce 1996 se stal ředitelem Taneční konzervatoře hl. m. Prahy, kterou vykonával do roku 2024. Mezi jeho žáky patří Libor Vaculík, Vladimír Nečas, Lubomír Kafka, Jan Kadlec, Jiří a Otto Bubeníčkovi, Václav Kuneš, Jiří Jelínek, Lukáš Slavický, Adam Zvonař, Michal Krčmář, Ondřej Vinklát, Patrik Holeček, Jakub Rašek, Štěpán Pechar a další. Díky zcela výjimečné spolupráci s vedením Baletu ND (V. Harapes a P. Zuska) se podařilo uvést na scénách Národního divadla v rámci mimoškolní umělecké činnosti stovky představení předních českých u světových choreografů, některé z nich v české premiéře: P. Šmok (Sinfonietta, Trio g moll, Musica Slovaca, Záskok), P. Zuska (Bolero, Růže), L. Vaculík (Stmíváníčko, Chlapec a Smrt), J. Kylián (Večerní písně, Indigo Rose, Písně potulného tovaryše, Un ballo), S. Lifar (Suite en blanc, Variace, Faunovo odpoledne), B. Andreo (Petr Pan, Oliver Twist, Klavírní koncert, Ballararé, Alfama), H. Kasai (Děvčátko se sirkami) aj.

V letech 1988–1996 působil externě na Taneční katedře HAMU, v letech 1988–1992 byl uměleckým poradcem Newfoundland and Labrador Ballet Institute v Kanadě. Jako pedagog pracoval v St. John's (Newfoundland), Bordeaux, Norimberku, Edinburku, v Rio de Janeiru, Bloomingtonu v USA, v Japonsku, Číně, Kolumbii, Itálii. Byl dlouholetým předsedou jury Soutěžní přehlídky tanečního umění ČR – interpretační části, členem jury na soutěžích ve Varně, Budapešti, Gdaňsku, Štětíně, Bytomi, Valenciennes, Brasilii, Berlíně a Vídni.

V roce 2008 vypracoval projekt a získal finanční podporu Magistrátu hl. m. Prahy Ministerstva kultury ČR pro činnost souboru Bohemia Balet, určený pro absolventy škol a tvořící jakýsi most mezi školou a profesionální činností (též používaný název „mladý balet“). V roce 1983 získal titul „Zasloužilý člen Národního divadla“, v roce 1987 obdržel prémii Českého literárního fondu za roli Kazatele v baletu L. Simona Jennifer v choreografii D. Wiesnera a titul „Zasloužilý umělec“. V roce 2018 získal u příležitosti životního jubilea Křišťálový štít města Poděbrady. V roce 2021 mu byla udělena Cena Thálie za celoživotní mistrovství v oboru balet.

Manžel tanečnice Kateřiny Slavické, otec tanečníka Lukáše Slavického.