Jednoaktová opera z prostředí sicilského venkova, Sedlák kavalír Pietra Mascagniho, je považována za základní dílo italského verismu, jímž na jeviště vstoupily postavy ze současného života, lidé z drobných poměrů a nižších sociálních vrstev. Po premiéře 17. 5. 1890 v římském Teatro Costanzi přichystalo publikum Mascagnimu nekonečné ovace a Sedlák kavalír se rozlétl vítězně světem. To podnítilo tehdy téměř neznámého Ruggiera Leoncavalla ke zkomponování opery ve stejném stylu – a i pro něho znamenala premiéra jeho Komediantů 21. 5. 1892 v milánském Teatro dal Verme okamžitý úspěch. Oba tituly spojuje téma vášnivé lásky a smrtelné žárlivosti končící vraždou. V Sedláku kavalírovi se lehkomyslná Lola nechce vzdát svého někdejšího milence Turrida, zasnoubeného se Santuzzou. Lolin manžel Alfio vyzve Turidda na souboj, v němž ho zabije. Neméně tragické vyústění mají i Komedianti, příběh stárnoucího herce Cania, který se dozví o nevěře své mladé ženy Neddy a z pomsty zabije ji i svého soka. Není divu, že obě díla začala být záhy uváděna v jednom večeru – poprvé se tak stalo v roce 1893 v římském Teatro Costanzi – i když byla a jsou spojována i s jinými díly v nejrůznější, někdy bizarní kombinace. Režisérka přesunula děj Sedláka kavalíra do filmových ateliérů Cinecitta mussoliniovské Itálie, kde se natáčí krásný historický velkofilm s velikonoční tematikou. Komedianti se v pojetí Ingy Levant odehrávají v tomtéž filmovém studiu v současnosti.

SOP

Orchestr a sbor Státní opery.