Absolvent Vysokého učení technického v Brně, ovšem zpěvu se věnoval od dětství. Na profesionální dráhu jej připravil V. Babák, dále se umělecky rozvíjel pod vedením Jana Hlavsy. V roce 1983 vystoupil poprvé v Moravském divadle Olomouc v roli Jeníka (Prodaná nevěsta), o rok později se stal členem sboru v brněnské Janáčkově opeře. Byl to opět Jeník, který mu zde přinesl v krátké době výrazné úspěchy a umožnil vystoupení v dalších stěžejních rolích českého i světového repertoáru.
S Jeníkem potom hostoval v Německu a díky němu byl od 1. 8. 1986 přijat do Národního divadla v Praze. Zde se stal na dlouhou dobu jednou z hlavních sólových opor operního souboru. Od milovníků – Smetanův Podhájský (Dvě vdovy) a Lukáš (Hubička), Dvořákův Princ (Rusalka) a Jiří (Jakobín), Janáčkův Boris (Káťa Kabanová), Bizetův Don José (Carmen), Pucciniho Pinkerton (Madame Butterfly) – se postupně přehrál do charakterních rolí: např. Ovčák Jirka (Čert a Káča), Albert Gregor i Solicitátor Vítek (Věc Makropulos), Skřivánek (Tajemství) či Benda (Jakobín). Ve stálém angažmá Opery ND působil do 31. 8. 2019.
V roce 1986 hostoval v Buenos Aires v roli Alberta Gregora v Janáčkově Věci Makropulos, v letech 1987–1991 v holandském Enschede v roli Jeníka a v Janáčkových rolích Števy (Její pastorkyňa), Borise (Káťa Kabanová) a Rechtora (Příhody lišky Bystroušky). Účinkoval v obnovené premiéře Janáčkovy opery Z mrtvého domu na Mezinárodním hudebním festivalu Janáček Brno 2008. Hostoval v Deutsche Oper am Rhein v roce 2009 v obnovené premiéře Věc Makropulos, v níž ztvárnil roli Solicitátora Vítka, v roce 2011 se v této roli představil v Opéra National du Rhin ve Štrasburku. Koncertně vystoupil např. roku 1992 na Prager Opern Galla v Klagenfurtu, ve Florencii na Festivalu Maggio Musicale Fiorentino v Janáčkově díle Zápisník zmizelého. Spolupracoval s rozhlasem, televizí (adaptace Jeremiášovy opery Bratři Karamazovi) a gramofonovými firmami.
Otec sopranistky Jany Markvartové (Sibera).